Ivana Šuláková: Bez vyhlášek to neumíme

V posledních deseti letech zaznamenávám zajímavý trend. Zatímco se po listopadu 1989 naše země otevírala novým možnostem a v souladu s tím také zmírňovala různé zákony, vyhlášky, nařízení a omezení, dnes je tomu přesně naopak.

Zakazujeme kouření na zastávkách či v restauracích, používání sekačky na trávu nebo jiných hlučných strojů v neděli také nepadá v úvahu, nesmíme telefonovat na poštách či v bankách a za volně pobíhajícího psa nebo za podomní prodej dostaneme i mnohatisícovou pokutu.

Pro mne je tato série různých zákazů a omezujících vyhlášek jen důkazem toho, že jsme nově nabytou svobodu prostě neuměli uchopit. A to se teď už vůbec nezabývám velkými podvody a zločiny, které se do historie naší země v 90.letech minulého století zapsaly nejen kvůli děravým zákonům.

Jde mi teď o nás, obyčejné lidi, kteří denně chodíme do práce, občas vyrazíme do hospody, grilujeme na zahradě, venčíme své pejsky... Přijali jsme sice s jásotem vše dobré, co nám listopad ´89 přinesl ale zapomněli jsme si udělat pořádek sami v sobě, v našich hodnotách, v povědomí o tom co je správné a co je špatné, co je ohleduplné a co je sobecké.

Nu, a jak už tomu bývá, když se nedokážeme srovnat sami, udělá to někdo jiný za nás. V případě obecního pořádku je to radnice. A tak přibývají vyhlášky všeho druhu hrozící pokutou za to, když je nebudeme dodržovat. Pokud si ale myslíte, že jsou naší spásou, jste na velkém omylu.

Podomní prodejci si vymyslí jinou fintu, jak nám nabízet své služby a zboží, kuřáci si stejně zapálí i v zákazu, když nebude žádný strážník v dohledu, neohleduplný soused sice v neděli nepustí sekačku na trávu ale bude třeba vrtat díry do zdi a ti, kteří po svých miláčcích nesbírají výkaly, je sice možná za krásného slunného dne seberou ale pod rouškou tmy zcela jistě nebudou řešit, jestli do páchnoucí hromádky šlápnete nebo ne. A tak je to se vším.