Ivana Šuláková: Běženci

9. srpen 2015
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Uprchlický tábor ve Vyšních Lhotách už nezeje prázdnotou. Tento týden se do něj nastěhovali noví obyvatelé - běženci. A jsou to právě oni, kteří českou společnost dělí na dva názorově proti sobě stojící tábory.

Běženci, uprchlíci, migranti ... více pojmenování pro početné skupiny lidí, kteří utíkají do Evropy. Nejen v našem kraji vzbuzují velké vášně, místy i paniku. Kým jsou a co chtějí? Podle mě jde hlavně o lidi, kteří touží po lepším životě, po dobré práci, bydlení, vzdělání a třeba i společenském postavení. Přesto do žádosti o azyl uvádějí politické důvody, protože to od nich vyžaduje migrační politika Evropské unie.

Historie se opakuje. I od nás před listopadem ´89 lidé utíkali na Západ a tvrdili, že jsou stíháni režimem. Mnozí přitom stěží vyfasovali pokutu za jízdu načerno. I oni ale chtěli žít lépe, více vydělávat, dát dětem vzdělání a cestovat po světě. A tak prodali vybavení bytu, u veksláků vyměnili úspory za valuty a z dovolené v Jugoslávii se už nevrátili. V Německu pak myli nádobí v hospodě a snášeli podezřívavé pohledy domorodců.

V čem jsou emigranti z Afriky či Sýrie vlastně jiní, než ti čeští v dobách totalitních? I mezi nimi jsou uprchlíci političní i ekonomičtí, pravdomluvní i lháři, poctivci i zloději. S mou přetrvávající vírou, že nejde o extremisty organizovaný exodus, se mi tedy házení lidí do jednoho emigrantského zločineckého pytle příčí. Nepopírám ale přitom nesmírnou důležitost existence ochranného síta, kterým nesmí propadnout běženci s nečistými úmysly.

Ať už jsou cíle migrantů tady či tam, tranzitnímu Česku se nevyhnou. Někteří uvízli v policejní síti, a tak dočasně skončili v táborech, třeba ve Vyšních Lhotách. Těch, kteří u nás chtějí zůstat, není mnoho. Dát jim či nedát šanci? Já bych jim ji dala, s potřebnou ostražitostí. Někteří se teď možná chytáte za chlavu a křičíte - proč?! A moje odpověď? Určitě nejen proto, že máme co vracet, proto, že jiní dali jinde a jindy šanci našim předkům či kamarádům.

Proč? Protože jsem se narodila v době totalitní, ale mám štěstí a dnes jsem doma v demokratičtější, bezpečnější a ekonomicky stabilnější zemi, než dnešní uprchlíci. A protože běhám po tomto světě skoro pět desetiletí, a dobře vím, jak málo chybí k tomu, aby se to všechno zvrtlo a bylo úplně jinak. Proč? Protože mé předky mohl osud zavát úplně jinam a to já teď mohla stát na zápraží nějakého Čecha a prosit o střechu nad hlavou. Proto!

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.