Ivana Šuláková: Čínská čeština

Už máte doma tradiční symbol předvánočního období - adventní věnec? Pokud ano, nezapomeňte na něm dnes zapálit v pořadí druhou, takzvanou betlémskou svíčku. Mám ráda tradice, a tak ani u mne doma adventní věnec nechybí, stejně jako nechybí vůně jehličnatých větviček, z nichž je tento symbol adventu vyrobený.

Jestli totiž něco opravdu nemám ráda, tak to jsou plastové náhražky. Obvykle pocházejí z Číny, provází je všudypřítomný nelibý zápach umělotiny a rozšířily se do českých domácností jako mor.

Vysvětlení je jednoduché - tato přelidněná velká země umí vyrobit všechno a za pár korun. Je dokonce možné, že až vyrazíte na předvánoční trh, na nějaký potenciální dárek s etiketou Made in China taky narazíte.

Je jen málo obchodních artiklů, u nichž bych tuto značku producenta nečekala. Patří k nim bezesporu knihy. Kupuji je moc ráda mým blízkým a hlavně - sobě. S láskou je pročítám, ukládám do rozložité knihovny a zase se k nim vracím. S nadsázkou říkám, že vám půjčím cokoli, třeba i mého mužského, ale knihu ne.

Jednoduše řečeno - knihou mě nemůžete nikdy urazit! A přesto jsem se, v roli samodárce, cítila uražená, dotčená, vyvedená z míry... Koupila jsem si totiž pod stromeček knihu o významných filmových tvůrcích. Nevydržela jsem to a hned večer jsem si v ní s chutí listovala a inhalovala onu neopakovatelnou vůni, jakou nové knihy mají. Stránky mi šustily pod rukama, ale když jsem procházela poslední, utrpěla jsem šok - v textu shrnující vydavatelské údaje byla věta: "Vytištěno v Číně."

Dovedete si představit čínského tiskaře, jak si listuje češtinou posázenými stránkami prvního vytištěného kusu a hodnotí výsledek své práce?! Je to pro mne asi stejně neskutečné, jako představa čínských křesťanských Vánoc.

I přes všechny moderní trendy prolínání kultur prostě neocením, když tuzemskou knihu s kultivovanou češtinou, vytiskne někdo, kdo si ji nemůže přečíst.

Jedno je už teď jisté, tenhle můj nejnovější knižní přírůstek u mne sice zůstane, ale když budete chtít, někdy vám ho i půjčím.