Ivana Šuláková: Čisté ulice
Jaro je v plném rozpuku. Zeleň raší, stromy kvetou a počasí, alespoň to v závěru pracovního týdne, bylo skoro letní. Doslova lákalo k procházce v přírodě. Kdo ji nestihl do pátku, určitě neotálí o víkendu. Možná si při tom všimne i věcí, které ještě donedávna zůstávaly schovány pod sněhem či zbytky podzimního listí. Nejde ale o sněženky, nýbrž o nepořádek nás, lidí.
Miluji jaro. Je to období, které mě nabíjí energií. Už jen při pohledu na zeleň, která si vybojovává místo na slunci, nabírám sílu tolik potřebnou pro mou práci i soukromí. Proto mě tolik mrzí, když z rašící trávy trčí do prostoru odhozené odpadky, na chodnících se válejí polámané plastové koše nebo se v rohu dvora domu, kde bydlím, kupí špinavé deky, igelitové tašky a další nádobíčko bezdomovců přespávajících opodál.
Jak jsem zjistila, vadí i lidem, kteří bydlí v mém sousedství. Možná to způsobily několikadenní hlasité noční pouliční alkoholové mejdany, ale došla jim trpělivost. Stejně jako mně. V průběhu jediného dne tak k našemu číslu popisnému přikvačilo hned několik policejních hlídek, městských i státních. Za hodinu ale byli bezdomovci vždycky zpátky a mejdan pod širým nebem pokračoval.
Byla jsem přesvědčená o tom, že situace je beznadějná. Jak jsem se ale mýlila! Paní ze sousedství byla vytrvalejší. Ke strážníkům do služebny se vypravila osobně. Velícímu důstojníkovi vylíčila všechny trable a světe div se: do tří dnů nejen že zmizeli bezdomovci z naší ulice, ale zmizel i zmiňovaný nepořádek.
Před dům totiž dorazila početná uklízecí četa s košťaty a lopatami. Dvůr vysmýčila dočista. Ulicí teď navíc pravidelně obchází okrskář. Nebudete tomu věřit, ale zatím to funguje.
Zatím jsem podobné případy znala jen z teorie. Jak vidno, funguje i praxe. A tak se letos z okna koukám nejen na rozkvetlý strom, ale i na pozemek, který konečně nepřipomíná žumpu. A pevně věřím tomu, že to stejné budu moci říci i o pár měsíců později.
Inu, kdo se nevzdává, vítězí. Nezbývá než říci, díky vám, vytrvalá sousedko, díky vám, okrskáři i vám, kteří v oranžových vestách čistíte naše ulice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
