Ivana Šuláková: Já jsem havíř, kdo je víc?

V Ostravě se nefárá už dlouho. Chlapy s černými linkami pod očima tady potkáte opravdu jen sporadicky. Zbyli jen ti, kteří kutají uhlí na Karvinsku a do tohoto týdne i na Frýdecko-Místecku. V pátek ráno vyfárala i definitivně poslední směna havířů v Paskově. Důl se po letech ztrátového hospodaření a dohadování o smysluplnosti jeho provozu uzavírá.

Možná byste čekali, že ti, kteří den co den sjížděli stovky metrů pod zem a vlastně nic jiného než kutat uhlí neumějí, velmi rádi sáhnou po stejné příležitosti o pár kilometrů dál. Ale není tomu tak.

Ona nechuť pokračovat v tomto drsném povolání zazněla hned několikrát i v našem speciálním seriálu, který jsme v tomto týdnu vysílali. Většina horníků končících v Paskově už prostě fárat nechce.

Ptáte se proč? Nabízí se logická odpověď: prostě už mají téhle dřiny dost. Jenže když se vrátíte v čase, zjistíte, že i před oním čtvrtstoletím byla havířina stejná dřina a přesto chlapi z dolů fárali a vydrželi až do okamžiku, kdy jim to nedovolovaly zaprášené plíce, nebo mohli odejít do důchodu. Důvod je dneska někde jinde.

Jsou to peníze. Havíři, ale stejně tak lidé pracující v dalších těžkých provozech, jako jsou ocelárny, hutě či vysoké pece, už dávno nepatří k těm s nejvyššími příjmy. Převálcovaly je jiné obory, ve kterých se dokonce ani zdaleka tolik neumažete. A i proto už ani na Ostravsku neslýcháme větu Já jsem havíř, kdo je víc?

Na promptní odpověď bychom totiž nečekali dlouho a našla by se jich celá řada. Havířina ale bez ohledu na čas a moderní techniku zůstane dřinou. Špinavou, nebezpečnou, devastující zdraví a často i ducha.

Oněch několik stovek lidí, kteří skončili v Dole Paskov, chce začít znovu a jinak. Nebudou to mít jednoduché. Práce, kterou mohou dělat, je málo. A ani budoucí příjmy s největší pravděpodobností nebudou mít lepší.

Jednu jistotu ale mají. Onu pověstnou černou linku pod očima jednou definitivně smyjí a taky nebudou muset žít s každodenním rizikem, že se pohne zem a ta je uvězní hluboko ve svých útrobách. Alespoň to podle mě určitě stojí za to!