Ivana Šuláková: Jsme alkoholici

Obchodníci i pravidelní konzumenti tvrdého alkoholu se radují. Štamprle destilátu je pro ně opět dostupná. Nejsem naivka. Je mi jasné, že i když prohibice skutečně přiměla část české populace k dočasné abstinenci, nepotrvá dlouho, a brzy se opět Česko vrátí na alkoholovou spotřebitelskou špici.

Pokud jste mě po této větě zařadili mezi nenávistné abstinenty, mýlíte se. Taky si dám občas štamprli dobré domácí slivovice, ale raději mám víno. I přesto jsem přesvědčená, že se v Česku se alkohol pije až příliš mnoho. Lépe řečeno, pije se mnoho toho vysokoprocentního.

V poslední době jsem dost cestovala a musím říci, že světový trend v pití lihovin je úplně jiný: převažuje konzumace vína a v případě tvrdého alkoholu jde spíše o podobu míchaných nápojů. Srovnatelnou obdobu českého stereotypu v podobě několika panáků říznutých stejným počtem pivních půllitrů najdete pouze směrem na východ od našich hranic.

Nikomu to ale nevadí, tím spíše ne státu. Má přece z alkoholu velmi slušné příjmy a nemá tedy žádný ekonomický důvod jeho pití omezovat. A morální důvody? Nebo snad důvody zdravotní? S těmi ať se každý vypořádá sám! Tedy, až na případy, kdy někdo umře na otrávené pití. To už hlavu do písku strkat nelze.

Jsem moc zvědavá na to, jestli se čeští politikové aspoň tentokrát chytnou příležitosti a zásadně změní systém výroby a prodeje alkoholu v Česku. Nástrojů mají mnoho a poučit se mohou i v cizině. Moc ráda bych totiž naši zemi viděla na předních pozicích všelijakých tabulek v úplně jiných oborech lidského konání, než je právě pití alkoholu.