Ivana Šuláková: Koupení odboráři

Ambiciózní soukromý dopravce z Brna rozhodně nepatří k těm, který si bere servítky při kritice dosavadního systému dopravy podporovaného z našich veřejných peněz. A zatím dokazuje, že má v mnohém pravdu.

Má ji podle mého i v tom, když ukazuje prstem na železniční odboráře, kteří nesouhlasí s jeho nejnovějšími plány provozovat trať Olomouc-Krnov-Ostrava.

Radim Jančura nepochopitelnou kritiku železničních odborářů vysvětluje faktem, že jeho nejvyšší zástupci sedí v řídících orgánech Českých drah. Co na to říci?

Víte, pane Jančuro, něco podobného my, v Moravskoslezském kraji, známe už dávno a z mnohých jiných příkladů. Taková bývalá Nová huť, dnes ArcelorMittal, měla kdysi neuvěřitelně silné odbory. Jejich dnes už bývalí šéfové ale dostali tučná krmítka v různých vrcholových orgánech firmy, a tak zavřeli pusu a táhli za provaz s těmi, kteří jim přisypávali.

Dokonce existoval v minulosti této firmy jeden pozoruhodný okamžik, kdy tamní odbory sponzoroval zájemce o koupi podniku. Firmu sice nakonec nedostal, ale vervu, s jakou jeho úsilí o privatizaci odbory podporovaly, lze ještě i dnes doložit.

A jaká je situace teď? Současným majitelům bývalé Nové huti se tamní odboráře podařilo natolik postavit do latě, že si teď na nic zásadního vůbec netroufnou.

A tak tomu je a bude i v případě Českých drah. Dokud budou členové Odborového sdružení železničářů jíst z jednoho talíře s manažery této společnosti, nemůžeme čekat, že odsouhlasí něco, co se vedení Českých drah nelíbí.

A kdy se to vlastně změní? Odpověď je jednoduchá - až se řadoví odboráři probudí ze sna a pochopí, že ne vždy jdou jejich peníze na věci, které jsou skutečně k užitku.