Ivana Šuláková: Lidi a psi

Jsem už 14 let šťastnou majitelkou fenky křížence bostonského teriéra. Moje čtyřnohá kamarádka je bojovnice, ostatně, její jméno Viktorie alias Viki ji k tomu předurčuje. V životě to neměla lehké.

Musela o něj bojovat, už když přicházela na svět. Jako štěně si pochutnala na otrávené dobrotě v parku a i tehdy měla namále. Díky své velmi energické povaze neměla nouzi o různé šrámy, boule, vosí žihadla a prošla i dvěma těžkými operacemi.

Bojovnice Viki to nikdy nevzdala. Stejně se jako se nikdy bez boje nevzdala vonícího pamlsku, gumové pískací hračky, oblíbeného pelíšku pro spaní i místa na slunci.

Když tu a tam slýchám, že psi a jejich páničkové se občas hodně podobají, v duchu se usmívám. Něco na tom asi bude. Taky jsem zvyklá celý život o něco bojovat, ráda mlsám, nejlépe se vyspím v mé posteli a miluji vyhřívání na slunci.

Pravda, jídelníček máme s Viki kapánek odlišný, na hlavě taky nenosím sestřih a la ježek a v posteli nemám pískací hračku ale... Když tak přemýšlím, těch podobností bude časem ještě přibývat: obě hůř vidíme, po delším výletě kulháme, jsme stále vybíravější v jídle a taky musíme užívat léky, co nám je lékaři předepsali.

Každé ráno tak chystám na stůl jednu větší hromádku medikamentů pro mou čtyřnohou kamarádku a jednu menší pro sebe. Tento vynucený rituál už dělám tak automaticky, že u něj ani moc nepřemýšlím.

Není tedy divu, že se stalo, co se stalo: hromádky jsem prostě nechtěně zaměnila. A tak, zatímco můj psíček potřebuje odvodnit, já běhám na WC každou půlhodinu. Jedna tableta na malé psí srdce mi naštěstí jen trochu zvedla tlak a kolagen na klouby mi určitě neuškodí.

Když ale pomyslím na to, co asi bylo v té velké kapsli pro psí veterány, mám tak trochu obavu, abych ještě nezačala štěkat. No, v nejhorším případě si na dveře mé kanceláře pověsím cedulku "Pozor, koušu!“

Krásnou neděli nejen ve společnosti vašich domácích mazlíčků vám přeje Ivana Šuláková!