Ivana Šuláková: Máma

Jen co jsem v dětství pobrala trochu rozumu, hrozně se mi protivilo, když mi někdo nařizoval, že v konkrétní den něco musím, protože v kalendáři je označen jako den D. Učitelé mě kupříkladu vyháněli do prvomájových průvodů, nutili vyrábět papírová srdíčka k MDŽ nebo vlaječky na výročí VŘSR.

Přesto mojí mámě udělalo daleko větší radost, když jsem jí cestou ze školy nalámala čerstvě napučenou jívu nebo natrhala obyčejný plevel, který přece tak krásně barevně kvetl!

Ta doba je pryč. Mí učitelé ze základky už většinou nejsou mezi živými a doufám, že nadobro vymřely i ideologické nesmysly, které nám kdysi dobrovolně nebo i nuceně tloukli do hlavy.

Místa politických agitátorů ale velmi rychle obsadili neúnavní obchodníci. Kde mohou, nám nutí připomínky všelijakých významných dnů, při jejichž příležitosti bychom měli utrácet. Valentýn, MDŽ, Den otců, Mikuláš... Nechce se mi je všechny vyjmenovávat ale faktem je, že jich je dost.

Na dnešek pro změnu připadá Den matek. Nic proti květinám pro naše mámy. Nikdy jich nebude dost. Jen mě zase tak trochu štve, když se z něčeho tak osobního dělá obchodnický tah a davová akce.

Ta vaše máma přece stejně dobře ví, že ji máte rádi i bez oněch povinných květin a sladkostí o druhé květnové neděli. A možná by ji daleko více potěšilo, kdybyste jí častěji napsali, zatelefonovali nebo za ní přijeli podívat. A třeba i bez kytky. Hlavně, když to bude dobrovolně.