Ivana Šuláková: Na znamení

Zatím je jich v Ostravě 15, od konce srpna jich bude více než sto. Řeč je o zastávkách na znamení.

Není to tak dávno, co jsem si vyposlechla v autobuse nadávky jednoho postaršího pána. Chtěl vystoupit tam, kde potřeboval, ale autobus nezastavil. Spílal řidiči, dopravnímu podniku i těm, kteří za to vůbec nemohli. Vina ale byla na jeho straně, nezmáčknul potřebné tlačítko, a tak řidič zastávku na znamení minul, protože na ní nikdo nečekal. Pán se svezl o stanici dál a příště si prostě dá pozor. Jde jenom o zvyk.

Zatímco v Ostravě funguje nový systém teprve pár týdnů, v Opavě platí odnepaměti. Jezdím tamní hromadnou dopravou už od dětství a nepamatuji se, že by tomu někdy bylo jinak. Lidé vědí, že když řidiči znamení nedají, budou muset šlapat zpátky po svých.

Možná, že někomu zastávky na znamení připadají zbytečné, ale já v nich vidím jednoznačně užitečnost. Vyplatí se obzvláště v dopravních špičkách – srovnávají totiž vznikající zpoždění linkových spojů, která řidič prostě ovlivnit nemůže.

Díky zastávkám na znamení tedy bez problémů stíhám další přípoje a i žaludek se mi nehoupe při zbytečném brždění a rozjíždění.

Ještě je vám to málo jako argument PRO zastávky na znamení? Pak si k tomu připočtěte, o kolik méně výstražných znamení při zavírání dveří autobusu budete muset vyslechnout. Já osobně ten sluchdrásající zvuk z duše nenávidím a říkám si, že člověk, který ho instaloval, byl buď úplně hluchý, nebo myslel na ty, kteří po cestě usnou a potřebují probudit.