Ivana Šuláková: Naděje
Dvoutýdenní vánoční prázdniny pro školáky dneškem končí. Děti si letos volna, spojeného s oslavami Vánoc a konce roku, užili docela dost. Trvalo celé dva týdny. Zítra se vracejí do školních lavic a spolu s nimi do zaměstnání i mnozí dospělí. Vracejí se s nadějí, že ten nový rok bude podle jejich představ.
Přáli jste svým blízkým na Silvestra vše dobré do nového roku? Bezesporu ano, a k tomu i spoustu dalších pozitivních věcí. Stejně, jako druzí přáli zase vám.
Vinšovaček v podobě různých básniček, říkanek, více či méně otřepaných vět i originálních textů jsme dostali a šířili napříč republikou v miliónech. V dnešní elektronické době opět převážily esemesky a e-maily, občas se někomu ve schránce objevila i klasická pohlednice nebo novoročenka.
Jedno z přání, které ke mně dorazilo, mně ale oslovilo přeci jen více než ostatní. Šlo vlastně o citát už nežijícího člověka, kterého si vážím mimo jiné za to, že ač v životě napáchal řadu fatálních chyb a omylů, bylo to s dobrým úmyslem. A své přehmaty také dokázal přiznat.
Ač nemám příliš ráda citáty slavných, tento, který byl i obsahem jednoho mnou obdrženého novoročního přání, mě chytil za srdce.
Do nového roku mi jeho odesílatel posílal prostřednictvím citátu Václava Havla hodně naděje. Nikoliv však naději, že dobře dopadne něco, co bych si přála. Šlo o naději jako jistotu, že to, co činíme, má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.
A tak vám, moji milí, tuto naději také posílám a věřím, že i vy budete rok 2015 prožívat tak, aby měl nějaký smysl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
