Ivana Šuláková: Násilníci s andělskou tváří

Polepšovna, pasťák, výchovný ústav... Různé názvy, ale stále jde o totéž. Je to zařízení, v němž končí mladí delikventi, kteří kvůli svému věku nemohou jít do normálního vězení. Jsou různě přísná. To v Polance nese podtitul "Oddělení pro děti vyžadující soustavnou intenzívní individuální péči".

Když si tuto úřední formulaci přeložím do lidské mluvy, řeknu, že v tomhle pasťáku není radno pouštět zdejší obyvatele s očí. A není jich málo - ústav jich pojme téměř osmdesát! To je skoro osmdesát dospívajících mladých lidí, kteří už jsou zkušenými násilníky, nebo se v lepším případě neštítí loupeží, přepadení a krádeží.

Připadám vám v mém hodnocení hodně tvrdá? Posuďte sami.

Jeden z vychovatelů polaneckého ústavu ani ne před týdnem jen o vlásek unikl zranění. Kdyby mu kolegové nepřispěchali včas na pomoc, bůhví, jestli by ještě běhal po tomto světě. Podobnou zkušenost, jen o měsíc a půl starší, má muž z výchovného ústavu Králíky na Orlickoústecku. Na konci března ho tam v noci bodl teprve 14letý kluk šroubovákem do krku. Pak s o rok starším chovancem ještě zkopal ženu, která spěchala kolegovi na pomoc. A do třetice ještě jeden příklad: na začátku dubna ve výchovném ústavu v Boleticích jen taktak zabránili jednomu z napravovaných mladíků v útěku a v chystané loupeži.

Ještě pořád si myslíte, že se tahle omladina jen tak nějak omylem ocitla na scestí? Že jsou to "neútulné" polepšovny, které je dostatečně nemotivují k tomu, aby svůj život obrátili k lepšímu? Pak opravdu nežijete v realitě! Co zanedbali rodiče a škola, polepšovna nenapraví.

Zkuste si popovídat s některým tamním vychovatelem. Můžeme je v zásadě rozdělit do tří skupin: první brzy odcházejí za živobytím jinam. Druzí setrvávají déle a věří, že jejich svěřenci budou slušnými lidmi. I tito se ale časem dostávají do třetí skupiny - mezi tvrďáky, kteří na mladé delikventy pohlížejí stejně, jako na kriminálníky v běžném vězení. Jen tak si totiž mohou ochránit psychické i fyzické zdraví, a jak vidno - i život.

Poslední příklad z ostravské části Polanka je zářným důkazem toho, že trest v podobě sníženého kapesného, zakázané televize nebo vycházek problémy s násilníky ve výchovných ústavech rozhodně nevyřeší. Jejich agresivita stoupá a ve smečce se chovají jako predátoři - útočí!

Lidem, kteří v takových ústavech pracují, vůbec nezávidím. Na chleba si vydělávají opravdu těžce. Moc bych jim proto přála, aby nedávný ministerský příslib jejich větší ochrany nezůstal jen příslibem.

Podle mě je hrozné, když se urostlý dospělý mužský musí bát teenagera s andělskou tváří. Dobře totiž ví, že se v polepšovnách za onou maskou nevinnosti skrývá nejeden adept na vraha. Nevím, jestli bych v roli takového vychovatele byla schopná jako teď říci, že se těším do práce.