Ivana Šuláková: Nemoc z povolání

Když se řekne nemoc z povolání, napadne mě okamžitě vazoneuróza a zaprášení plic, tedy nemoci, které byly v minulosti neodmyslitelně spojeny s havířským povoláním.

Na Ostravsku se jím živilo obrovské množství lidí. Horníky, kteří fárali pod zem, jste obvykle poznali nejen podle kašle ale i podle tmavé linky kolem očí, která se i přes sebedůkladnější mytí po určitém čase prostě nedala odstranit.

Podle nejnovější statistiky už to ale nejsou horníci, kteří mají prim v trvalých následcích. Jde hlavně o lidi, kteří pracují u montážních linek. Trpí onemocněním rukou. Příčinou jsou vibrace, proti kterým v podstatě není žádná účinná ochrana.

Za loňský rok hygienici evidují necelé tři stovky podobných trvalých následků. Obávám se ale, že realita je ve skutečnosti daleko horší. Prokázání faktu, že vaše zdravotní potíže jsou důsledkem práce, je totiž velmi, velmi obtížné. A bodejť by nebylo! Zaměstnavatel vám totiž v takovém případě musí poskytnout často dlouhodobou finanční kompenzaci.

A to zatím hovoříme jen o "tradičních" nemocech z povolání. Co teprve, až se po letech ukáže, že i moderní a rádoby bezpečné technologie trvale poškozují naše zdraví: zkažený zrak ze záření obrazovek, nedoslýchavost z hluku hlasitých reproduktorů, třesoucí se ruce z permanentního klikání myší nebo třeba jen trvale pocuchané nervy operátorů v call centrech, na kterých si vylévá zlost kdejaký nespokojený zákazník.

Jen si říkám, jestli pak do takové statistiky hygieniků nebudeme nakonec spadat vlastně my, všichni. Otázku případné finanční kompenzace, jak jistě pochopíte, pak vůbec nemá smysl řešit!