Ivana Šuláková: Noc s mobilem

Málem jsem strávila noc venku. Ne, opravdu jsem se nechtěla připojit ke stejnojmenné akci, kterou chtěli někteří Ostravané symbolicky podpořit lidi bez domova a přitom také zjistit, jak těžké je žít na ulici. Uskutečnila se ve čtvrtek na hlavním ostravském nádraží v Přívoze.

Byla jsem tam taky, ale z úplně jiného důvodu. Chtěla jsem prostě jen jako obyčejně odcestovat vlakem po celodenní práci domů.

Ač bývá hala tohoto dopravního uzlu obvykle poloprázdná, tentokrát jsem měla problém prodrat se hloučky přihlížejících zvědavců, dobrovolníků i samotných bezdomovců, kterým lidé na místo přinášeli teplé oblečení, jídlo, nebo si prostě jen tak přišli poslechnout hudbu na živo.

Když se na mě jeden alkoholem zapáchající spoluobčan nalepil a pak do mě i šťouchl, považovala jsem to za neškodný důsledek nadměrného pití.

Pravda ale byla jiná. O pět minut později jsem ve vlaku začala postrádat telefon, který jsem si po ukončení hovoru právě v nádražní hale vložila do boční kapsy své tašky. Nejprve mě krádež rozlítostnila, později rozzuřila: „To mám já koza pitomá za to, že jsem do jednoho sběrného dobročinného pytle taky přihodila oblečení pro potřebné."

Inu, není radno někdy ukazovat, že na něco máte. Ještě, že jsem nechtěla přispět finančně a neukázala, že mám v peněžence nějakou hotovost. Asi bych ji teď už také postrádala, včetně klíče od bytu, který tam bývá také. Tím pádem bych opravdu zřejmě strávila noc venku. Jenomže nedobrovolně.

Moje babička říkávala, že svět občas není spravedlivý aneb "za dobrotu na žebrotu". V mém případě platí za dobrotu - bez mobilu. A taky bez spousty dalších věcí, které s ním souvisejí: nemůžu telefonovat, používat elektronické bankovnictví, ztratila jsem letité na kamarády i dost jedinečných fotografií.

Ano, máte pravdu. Nepřišla jsem o zdraví, ani o život. Takže vlastně se zase tak moc nestalo. Přesto mi tahle anabáze zkazila náladu.

Vy si ji ale minimálně dnes určitě pokazit nedejte. Hezkou neděli vám přeje Ivana Šuláková.