Ivana Šuláková: Občan na větvi

Bývám ráda v obraze, a tak někdy s chutí větší, jindy s menší, průběžně pročítám texty různých zákonných změn, které se mě, coby občana, mohou osobně dotknout. Když jsem ale chtěla totéž provést s novým Občanským zákoníkem, připadala jsem si stejně, jako když mi bylo deset a učitelka ruštiny nám zadala jako povinnou literaturu ruský originál čtyřdílné epopeje Vojna a mír. Pocit, který jsem nad písmenky měla tehdy i teď, se dá popsat jednoduše - panika a pocit, že na "tohle" fakt nemám!

Proto jsem s nadšením přivítala vzdělávací seriál Českého rozhlasu, který nejdůležitější změny v zákoně vysvětluje polopaticky. Vysíláme ho každé ráno a já jsem jedním z jeho prvních a pozorných posluchačů. I přesto mě ale jímá hrůza z toho, že bych na nové paragrafy měla narazit v praxi: jako zákaznice, rodič i potomek, vlastník nemovitosti, majitelka zvířete, sousedka... Rolí, ve které se mohu dostat s touto zákonnou úpravou do křížku, je v běžném životě opravdu mnoho. Jsem z ní doslova "na větvi".

Našla jsem aspoň provizorní řešení: ač mi v tom má povaha přirozeně brání, snažím tvářit, že se vlastně nic neděje. No, co? Máme nějaký nový zákon. Nerozumím mu já a další statisíce jiných lidí. Než ho jakž takž pochopím, případným potížím se vyhýbám: udržuji dobré sousedské vztahy, vzorně pečuji o svého domácího mazlíčka, rodičům raději preventivně všechno odkývu a do obchodu vyrážím jen pro potraviny, takže případná reklamace snad nehrozí. No, a když to vezmu z té lepší strany, ještě k tomu ušetřím.

A zatímco čekám na poučení z chyb jiných, dočasně se hecuji: tohle zvládneš! Vojnu a mír v ruštině za jediný školní rok jsi jako dítě taky přechroustala, takže určitě pochopíš i základy zákona, který je tu přece pro tebe - občana. A ještě něco: máme všichni obrovské štěstí - zákoník je napsaný v naší mateřštině. Taková eurounijština by byla bezesporu mnohem, mnohem horší.