Ivana Šuláková: Oběti rekonstrukcí

Na rekonstrukce jsem odborník, teoretický i praktický. Sama mám jednu poměrně rozsáhlou, obnášející zásadní úpravy v bytě, čerstvě za sebou. A jsem moc ráda, že je za mnou. Prach, špína, hluk, absence soukromí a hlavně totální zmatek ve věcech, mě ve snech budou provázet ještě dlouho. A co teprve sousedé! Ti už mé snahy o zvelebení hnízda taky musejí mít plné zuby.

Jenomže, při takových rekonstrukcích nejde jen o pohodlí, čistotu a klid. Jde-li o opravdu velké zakázky, jde mnohdy i o vlastní existenci. Důkazem jsou mimo jiné obchodníci v centru Ostravy. Ti, kteří sídlí v právě opravované Nádražní ulici, už nevědí, kudy kam. Rozkopané koleje i silnice odvedly z dříve velmi frekventované komunikace prakticky všechny jejich zákazníky.

Výsledkem je, že všem tamním provozovatelům obchodů, restaurací a služeb razantně klesly tržby. Někteří už zkrachovali, jiní dluží, kam se podívají a na každého zákazníka se dívají jako na spásu. Jenomže, těch pár korun, které tam sporadičtí příchozí utratí, nikoho nespasí. Stejně, jako nepřinese záchranu snížení nájmu v provozovnách, které obchodníkům pronajímá město.

Řada z nich totiž sídlí v prostorách, které patří privátním majitelům a pokud ti nemají rozum, chtějí i teď stejnou činži, jako když Nádražní ulice fungovala naplno. Půjdete-li kolem, přesvědčte se sami. Až příliš často už narazíte na zavřené dveře ve vašem oblíbeném obchůdku s čaji či třeba sýrovými dobrotami. Nebo ještě lépe - oželte zaprášené boty a kravál, který rve uši, a vydejte se tam nakoupit.

Když totiž místní obchodníky nezachráníme my, jejich stálí zákazníci, neudělá to nikdo. Zatímco ostravští komunální politici řeší problém až ex post, například v sousedním Německu jsou daleko prozíravější. Opravy taky berou z gruntu, ale předem s vlastníky přilehlých nemovitostí jednají o společném postupu, který by obchodníky nepřivedl k bankrotu. Inu, o inspiraci nikdy není nouze.