Ivana Šuláková: Opilí měsíčkové

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným - známá věta z filmu Rozmarné léto, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel, by se dala aplikovat i na současnost. Jen by se asi původní Vančurova předloha v podobě rozpravy tří postarších pánů musela odehrávat jinde a jindy.

Namísto nepovedeného léta ve zpustlých říčních lázních na břehu Olše by to mohly být třeba opuštěné lyžařské areály v Beskydech letos v zimě. A Rudolf Hrušínský by pak mohl prohlásit: "Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným."

Charismatický pan Hrušínský se do hereckého nebe odebral už skoro před dvaceti lety a já mám neblahý pocit, že se na podobná místa odebrala taky tradiční česká zima, se sněhem a rampouchy. Kdopak to kdy viděl, aby v lednu na zahradách pučely stromy, kvetly sněženky a vrčely sekačky na trávu?!

Nevěříte mi tu sekačku? Ale ano, skutečně. Zrovna ten náš opečovávaný trávník před domem dostal o minulém víkendu nový sestřih. Tráva totiž nepozná, že je leden, a tak, když je teplo, roste. Kdybyste ji nezkrátili, bude pod sněhem zahnívat.

Z toho, co jsem teď řekla, se dá odhadnout, že přeci jen věřím v sice opožděný, ale opravdový příchod paní Zimy. A určitě to není proto, že bych tolik milovala klouzačku na zamrzlých chodnících, posypovou sůl ničící boty a cákance rozbředlého sněhu od kol projíždějících aut.

Vím, že počasí, které má panovat v lednu, sehrává velmi důležitou roli v koloběhu přírody. Faktem ale je, že na tradiční pohádkově bílé Vánoce si budeme muset počkat zase skoro celý rok.

Ale pokud byste přeci jen rádi zimní pohádku, tak jednu pro vás mám - O dvanácti měsíčkách. Když jsem slyšela její poslední verzi, vysvětlovala i tuhle podivnou zimu: všech dvanáct měsíčků se prý na Silvestra opilo tak, že zapomněli, kde kdo sedí.

Jen by mě ještě zajímalo, který z nich nově obsadil židli Června. Rezervovala jsem si totiž na ten měsíc dovolenou a fakt bych si do kufru balila raději plavky než lyžáky.