Ivana Šuláková: Pod okem kamery

Ve zprávách tohoto týdne jste se mohli mimo jiné dozvědět, že bezpečnost v ulicích Bruntálu pohlídají další nové kamery. Město na ně získalo peníze z programu prevence kriminality. Podobných příkladů bychom mohli v kraji najít více. Kamer přibývá a postupně se z center šíří i do městských periferií.

Já osobně jsem vůči nim skeptická. Myslím si, že není lepší prevence a ochrany bezúhonných obyvatel, než dostatečný počet strážníků v ulicích. Kamery jsou jen elektronickým zprostředkovatelem a řada lumpů už je vůči nim naprosto imunní. Ostatně, posuďte sami.

Jsou to asi tři, čtyři roky, kdy jsem své milované, byť už notně opotřebované auto, postavila z preventivních důvodů do přímého záběru jedné z městských kamer. A přesto - když jsem se pro něj jednou ráno vypravila, bylo pryč! Kamera, nebo její obsluha, asi byla slepá v okamžiku, kdy zámek auta vylomila parta výrostků a následně vůz přemístila bůhvíkam.

Ukradené auto policisté nakonec vypátrali, stejně jako ony lumpy, ale kamera městské policie se prostě ukázala být z pohledu prevence naprosto nepotřebnou. A právě odtud plyne moje skepse vůči elektronickým hlídačům ulic.

A aby té skepse nebylo málo, přidám ještě dovětek. Jak se ukázalo, mé auto tenkrát poškodili, vykradli a odvezli nezletilci. Nesměla jsem o nich proto podle zákona ani špitnout. Dle pokynů právníka se mi omluvili, jejich rodiče prosili o shovívavost a já jsem byla měkká. Náhradu škody jsem nevymáhala, ani trest. Dala jsem jim šanci.

O půl roku později jsem je zahlédla, opět poblíž mého auta. Když jsem nasedala, zaslechla jsem za mými zády: „Hele, to je ta kráva z rozhlasu. Měli bychom jí zase někdy vybrat auto.“ Ani tuto repliku kamera pochopitelně nezachytila.

Hodně optimismu pod dohledem městských kamer i bez nich vám přeje Ivana Šuláková.