Ivana Šuláková: Pomocná ruka

Významných mezinárodních dnů je v kalendáři skoro tolik, kolik je v něm kolonek pro jednotlivá data. Některé znějí až komicky, jiné svým názvem napovídají, že jde o hodně vážné téma.

Je jen málo z nich, které mě oslovují osobně. Patří k nim ale určitě 26. červen. V kalendáři u něj najdete popisek Mezinárodní den podpory obětem násilí. A proč je tak důležitý?

Ač to zní paradoxně, v naší civilizované společnosti násilí spíše přibývá, než ubývá. A také se mění jeho podoby. Zprvu šlo jen o oběti válečného násilí, dnes k nim patří i války soukromé.

I ty ale prošly vývojem. Před dvaceti lety jsme si pod pojmem „domácí násilí" obvykle představili opilce, který doma fackuje manželku. Dnes jde ale o mnohem nebezpečnější a rafinovanější metody.

Za prvé - násilí už není jen doménou mužů, roli agresorů si osvojily i ženy. Ba co víc - vlastní potomkové terorizují své rodiče ve věku, kdy ještě nemívají ani občanku. A nejde jen o násilí fyzické. Psychický nátlak, kterého se dopouštějí, bývá promyšlený, přesně cílený a velmi účinný - oběti v lepším případě končí jen v rukách psychiatrů.

Obětí násilí se může stát každý z nás - doma, v práci, na ulici, ve škole, na internetu. Jeho odhalení je přitom velmi obtížné, obzvláště když sama oběť mlčí.

Divíte se proč? Není vůbec snadné přiznat se k tomu, že manažerku a ředitelku významné mezinárodní firmy její manžel psychicky týrá! Nebo si myslíte, že je pro rodiče jednoduché oznámit policii, jak je jejich nezletilý potomek vydírá za zavřenými dveřmi bytu?

A co teror na internetu? Máte vůbec představu o tom, kolik lidí se stalo obětí pomstychtivého anonyma?! I takové pravidelné vyvěšování vašeho telefonního čísla na webových stránkách erotické seznamky vám může pořádně zpřeházet život. Noční telefonáty neznámých sexuchtivých mužů na rodinné pohodě rozhodně nepřidají, a když tomu všemu přihlíží i žárlivý manžel, máte to do pekla jenom krůček.

Násilí má tolik podob, kolik jen člověk umí vymyslet. Jen málokdo se z chapadel takových konkrétních či anonymních agresorů dokáže vymanit. Někdy je ani nezná. Když se mu to podaří, je to skoro zázrak.

Současně je to ale chvíle, kdy se bez pomoci jiných lidí takový "uprchlík" obejde jen těžce. A tady přichází chvíle pro ty z nás, kteří máme tu moc, pootevřít jim dveře k lepšímu životu. Nejlépe v okamžiku, kdy to nejvíce potřebují, tedy nejen 26. června.