Ivana Šuláková: Rozhlédni se

27. únor 2012

Ranní poznámka , Ranní poznámka

Děti jsou naší budoucností. Jsou to právě ony, na kterých záleží, jak jednou budeme žít, až nám bude o dvacet či třicet let více. Právě proto je na ně soustředěná tak velká pozornost. Snažíme se dbát o jejich vzdělání, zdraví, štěstí i bezpečnost. Ač se to zdá téměř nelogické, přemíra péče ale může někdy i paradoxně škodit. Ostatně, posuďte sami.

Bydlím nedaleko školy v centru krajského města. Chodím kolem ní den co den při cestě do práce. Pokaždé přitom míjím nejen skupinky rozjívené školní omladiny ale také strážníky, kteří ostřížím zrakem sledují provoz aut, a zastavují je vždy, když školáci potřebují přejít na druhou stranu silnice.

Podobný obrázek můžete vidět i v jiných městech. Například v Krnově stejnou péči nejmladším obyvatelům města věnují nezaměstnaní v rámci takzvané veřejné služby. Když jsem se velitele tamních strážníků ptala, jak se systém v praxi osvědčil, potvrdil, že skvěle ale... dodal i ono podstatné ALE.

Posteskl si totiž nad tím, že od doby, co přechody pro pěší hlídají dospělí v reflexních vestách, přišly děti o těžce vydobyté reflexy, které v nich pěstovali jejich rodiče. Většinu školáků totiž ani nenapadne, aby se při přecházení silnice rozhlédli a ověřili si, jestli právě nejede auto. Slepě důvěřují signálům a prostě jen přeběhnou.

A kde je problém? Skoro všude! Podobní policejní či dobrovolní hlídači totiž u přechodů nestojí pořád a hlavně nejsou u všech. Nu, a pokud takové kritické místo nereguluje ani semafor, je na malér zaděláno. Děti bez většího přemýšlení přebíhají sem a tam v okamžiku, který se jim prostě zdá nejvhodnější.

A tak si kolikrát říkám, jestli stará dobrá škola našich rodičů a učitelů s radou "koukni vlevo, koukni vpravo" nebyla stokrát lepší, než dnešní zautomatizované jednání na povel vpřed. I když je myšleno dobře.

autor: š.iva