Ivana Šuláková: Šance přežít

Nepočítáme s propouštěním ani s omezováním výroby, ale vyměníme vedení automobilky - hlásil hned po dražbě šéf nové vlastnické společnosti. Jde přitom o firmu, která vznikla teprve nedávno, a to s jediným cílem - převzít Tatru.

Zdá se, že jeden z průmyslových soliterů Moravskoslezského kraje vstupuje do nové éry svého 163 let trvajícího života. Nikdo ale netuší, co mu přinese budoucnost. Nový vlastník je hlavně finančník, a tak se může stát, že se automobilka po nějakém čase stane zase jen obchodním artiklem.

Automobilový průmysl totiž stále prožívá krizi a Tatra už dávno nemá špičkovou pozici na trhu. S dluhy se potýká dlouhá léta. Nevyřešilo je ani kvarteto firem, které kopřivnickou společnost kontrolovaly od roku 2006. I když nutno říci, že se jim podařilo snížit více než sedmisetmilionovou ztrátu o tři čtvrtiny.

Zakladatel automobilky Ignác Šustala se musí obracet v hrobě. Určitě ho nikdy ani nenapadlo, že jeho úspěšně se rozvíjející rodinná firma bude jednou čelit útoku tolika věřitelů. A to přitom v minulosti přežila nejeden klíčový okamžik: přerod na akciovou společnost, první i druhou světovou válku či znárodnění.

Od Sametové revoluce to s ní jde ale z kopce. Útlum na stávajících odbytištích, nekonečná příprava prodeje zahraničním firmám, nakonec nešťastná privatizace kuponovou metodou a vlastníci v podobě podílových fondů neustále střídajících management - to všechno byly ony pomyslné hřebíčky do tatrovácké rakve. Nepomohl ani pozdější opětovný majetkový vstup státu, ani příchod údajných amerických spasitelů.

Tatra chudla na majetku, zaměstnancích i zakázkách, až dospěla do současné fáze - už prostě není, čím byla. Není ekonomicky úspěšná. Není automobilovým gigantem šířícím slávu tradiční české značky ve světě. Není firmou dávající dlouhodobou jistotu obživy lidem v širokém okolí. Je jen vydraženým artiklem, který teď dostal šanci přežít. Snad ji nepromarní.