Ivana Šuláková: sKarty

Osmdesát miliard korun - taková úctyhodná suma ze státní pokladny má protéci takzvanými sKartami. Nový systém vyplácení státní podpory se snaží sjednotit hned několik způsobů, jakým stát zatím finančně podporuje potřebné. A taky má ušetřit čtvrt miliardy.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ho zkoušelo už v létě, teď jej natvrdo zavádí do běžné praxe. V Moravskoslezském kraji se šťastnými majiteli karet má stát asi pět tisíc lidí.

Říkám "šťastnými majiteli", ale vše nasvědčuje tomu, že ne všichni budou opravdu šťastní. Novinku totiž už teď kritizuje opozice, odbory i rada postižených. Ta se dokonce kvůli sKartám obrátila na soud a žádá ho, aby distribuci pozastavil.

Důvodů, proč tak má učinit je podle kritiků více. Za některé se stavím i já. Přinejmenším proto, že je diskriminační. A byť by to mělo být jen v jediném ohledu, není to v pořádku.

Poměrně snadno si představím příjemce státní finanční podpory z nějaké malé vesnice na Bruntálsku. Má v ruce sKartu, se kterou si v místním konzumu rozhodně nic nekoupí, natož aby mu tam peníze vydali v podobě takzvaného cash-back. A to si troufám říci, že pojem cash-back možná někteří lidé v životě ani neslyšeli.

Že vám to připadá nepravděpodobné? V tom případě vám doporučuji vyrazit na podobné místo jako turisté alespoň o víkendu. Místní život za tak krátkou dobu určitě nepochopíte.

Buďte ale připraveni na to, že když v nějaké malé místní obci čítající několik desítek lidí půjdete v sobotu ráno koupit třeba čerstvý chleba, zeptá se vás prodavačka, jestli jste si pečivo dopředu objednali. Odejdete možná bez něj, ale rozhodně s porozuměním toho, v čem tkví ona sKartová diskriminace.