Ivana Šuláková: Soumrak donátorů

Strašák nazvaný "propouštění" opět vyrazil do moravskoslezských ulic. Je všudypřítomný a prakticky není místa, kde by na něj nepřišla řeč.

Majitelé OKD už rozjeli první přípravné kroky k uzavření dolu Paskov. Někteří horníci se přesouvají na jiná pracoviště, jiní, kteří k nám přišli pracovat ze sousedního Polska, balí kufry. Také obchodníci v okolí tvrdí, že krizi poznali na tržbách - zákazníci kupují levnější pivo a cigarety, šetří i na jídle.

Málokoho ale při prvních zmínkách o krizi v OKD napadlo, že chybějící peníze budou mít dopad i na lidi, které s hornictvím vůbec nic nepojí. Ano, je tomu opravdu tak. Neziskovky, které pomáhají zdravotně a sociálně znevýhodněným lidem, dětem a dalším ohroženým skupinám, jsou totiž existenčně závislé právě na prosperujících firmách. Jejich nadační fondy už dlouhá léta nalévají peníze do prospěšných aktivit, na které stát nemá.

Například Nadace OKD letos rozdělila peníze mezi 144 bohulibých akcí. Získaly je školy, charity, kluby zdravotně postižených, domovy pro seniory, hospic nebo třeba azylové domy. Důlní společnost ale šetří, a tak peněz výrazně ubude.

Pro neziskovky to je katastrofa. Jsou to právě ony, které nabízejí poslední útočiště lidem, kteří by jinak nesehnali práci, neměli střechu nad hlavou či neměli kam utéci před domácím násilím.

Mě osobně tento důsledek krize OKD děsí více, než samotné propouštění. Zasáhne totiž tu nejzranitelnější skupinu lidí. Lidí, kteří by moc chtěli normálně žít, chodit do práce, bydlet, vychovávat děti či užívat zaslouženého důchodu ale zdraví, sociální situace nebo jiní nepřející lidé jim v tom brání.

Přesto doufám, že ještě není nejhůř. Věřím totiž tomu, že i když selhává stát, krachují firmy a ubývá peněz v nadačních kasičkách, jedno záchranné lano zůstane - vůle pomoci nás, obyčejných smrtelníků, kteří mají štěstí a nechybí jim práce ani nějaká koruna navíc před výplatou. Všichni totiž víme, že stačí tak strašně málo, abychom se na oné pomyslné hraně mezi životem a přežíváním ocitli i my.