Ivana Šuláková: Úzkoprofiloví zubaři

Máte-li pocit, že nějak špatně artikuluji, máte pravdu. V tobě, kdy tato Poznámka vznikala, jsem se totiž právě vrátila od mého zubního lékaře. Ač jsem to neplánovala, připravil mě o zbytky zubu, který se mi, zničehonic během snídaně, rozpadl na několik kousků.

Dovedete si asi představit, jak příjemné bylo i samotné odstraňování kořenů, které se pod rukama lékaře rozpadaly úplně stejně. Když nepočítám bolest, která se s odeznívající umrtvovací injekcí stupňuje, zůstaly mi po čtyřce nahoře vpravo už jen stehy.

Trpím jako kůň a přesto na mého zubního lékaře nedám dopustit. Nejen že mám to štěstí a jsem už mnoho let v péči opravdového machra ve svém oboru, ale mám současně i štěstí v tom, že mě vůbec nějaký dentista má ve své kartotéce.

Jak jsem se totiž dozvěděla, v Ostravě jsou v současné době jen tři zubní ordinace, které berou nové pacienty. A to už vůbec nemluvím o tom, že pokud potřebujete nějaký náročnější chirurgický zubní zákrok, jste bez šance úplně.

A tak, přestože je můj zubař mužem, kvůli kterému mám děsivé sny, způsobil mi dost bolesti a tu a tam kvůli němu upustím i nějakou tu slzu, nedám na něj dopustit a rozhodně jej neopustím. Zuby mám sice naštěstí zdravé ale chtě nechtě, zub času na nich za pár let stejně své stopy zanechá. A v té době, jak soudím, bude zřejmě každá zubařská vrtačka hodně vzácný artikl.