Ivana Šuláková: Víra v lepší budoucnost

Už docela dlouho u nás v rozhlase vždy sloužím v době voleb. Ptáte se proč? Není na to lehká odpověď. Rozhodně je to ale moje volba. Tak nějak mám pocit, že mohu být u toho, když se rodí nová vláda - městská, krajská nebo třeba ta na úrovni celého Česka.

Vždycky s napětím sleduji čísla, která přicházejí ze všech koutů našeho kraje a říkají, co si lidé myslí o té či oné politické straně, o tom či onom kandidátovi. Jednomu bezmezně věří, jiného kroužkováním úplně potopí, jindy experimentují s prázdnými obálkami v naději, že státní peníze nedostane ten, který si to nezaslouží.

Ať už je to jakkoliv, všichni ti, kteří dojdou až k voličským urnám, pevně věří, že něco ovlivní, že se budou mít lépe oni nebo alespoň jejich potomci.

A je to právě tato víra v lepší budoucnost, která mě fascinuje. A je úplně jedno, jestli přichází zprava nebo zleva. Je pravá, ryzí, lidská a plná naděje. Je obrovskou výzvou pro ty, kteří nakonec usednou do vlivných křesel. Je na nich, aby své fanoušky nezklamali.

Bohužel, v politice tomu není jako třeba ve fotbale. Žlutá nebo červená karta od voliče totiž v Česku vůbec neznamená, že si už v politice hříšníci nezakopou.

Docela si ale dovedu představit systém, ve kterém voliči svým favoritům při falešné hře svůj hlas jednoduše odeberou. Nu, a když jim nezbude ani nutné minimum, půjdou od válu na čas nebo trvale.

Podobně to přece docela dobře funguje u řidičáků. Já vím, já vím... Je to nereálná, byť sympatická představa. Jen po těch letech strávených nad předvolebními sliby, kandidátkami a čísly přetvořenými do politických pozic nevím, jestli ta lepší budoucnost u nás opravdu přichází nebo jestli už dávno někam utekla. Ostatně, ukáží to následující čtyři roky.