Ivana Šuláková: Volební optimizmus

Všechny volby v posledních asi osmi letech jsem si stěžovala, že nemůžu odevzdat můj občanský hlas. Starala jsem se totiž o práva vás, posluchačů a nabízela zpravodajský servis z průběhu hlasování i po něm. Na ten můj lístek v modré obálce tak už nějak nezbýval čas.

Letos je ale situace jiná: o volební zpravodajský servis Českého rozhlasu Ostrava se starají jiní kolegové a mě tedy nic nebrání v tom, vyrazit do volební místnosti. Ale ouha! Koho mám vlastně volit? Myslím, že zodpovězení této otázky připadalo nad lidské síly nejen mně ale celé řadě z vás.

Zatímco v jiných letech jsem měla naprosto jasno, letos můj mozek konstatoval, že se nemohu řídit jen pocity a chutí někomu důvěřovat. Na řadu přišel rozum, analýza předchozích roků i volebních slibů. A ani mé dřívější zkušenosti z osobních setkání s některými politiky teď nebyly k zahození.

Ne, rozhodně vás nehodlám ovlivňovat mým vlastním výběrem, protože mnozí z vás se teprve svůj hlas odevzdat chystají. Chci se s vámi jen podělit o mou letošní zkušenost z rozhodování. Věřte tomu nebo ne, ale nevzpomínám si, že bych k nějakému výběru přistupovala s takovou vážností, jako teď.

Jestli nakonec nebudu mít dobrý pocit z celkového výsledku voleb, není v této chvíli až tak podstatné. Vždycky je totiž někdo na straně spokojených a někdo jiný na straně s opačným názorem.

Budu ale rozhodně mít dobrý pocit z toho, jak zodpovědně jsem letošní parlamentní volby brala. A fakt, že i lidé v mém okolí postupovali stejně, nebo že ve velkém žádali o voličské průkazy i ti, kteří jeli na prodloužený víkend pryč, mě jen utvrzuje v přesvědčení, že česká společnost konečně bere veřejnou politiku do svých rukou. Nebo se mýlím?

Optimistický volební víkend vám přeje Ivana Šuláková.