Ivana Šuláková: Vymodlené peníze

Netajím se názorem, že mám raději dárcovství na jeden konkrétní účel - sama mám pak lepší pocit z toho, když vidím, co se i za mnou darované peníze udělalo dobrého. Všeobjímající sbírky s unifikovaným cílem "dobročinné účely" na mne nepůsobí důvěryhodně. Výjimku ale tvoří tříkrálová. Mé srdce si získala už dávno možná i proto, že je spojená s obdobím svátků konce roku a taky s koledami a koledníky v kostýmech. Má prostě glanc.

Právě proto jsem se zvědavostí sledovala, jak si dobrovolníci s kasičkami v kostýmech mudrců z Východu povedou letos. Ne zrovna malá část lidí jim totiž prorokovala, že spláčou nad výdělkem, tedy - nad výtěžkem. Za vším jsou církevní restituce. Charitu v Česku totiž řídí Česká biskupská konference, a tak kritici navrácení církevního majetku už dopředu vykřikovali, že charitě nedají ani korunu, protože jejímu zřizovateli spadne do klína obrovské jmění od státu.

Víra může mít mnoho podob a vůbec nemusí korespondovat s cíli instituce natož s vizí jejích pohlavárů. Kdo ví, jak restituenti nakonec s navraceným majetkem naloží a jestli z něj budou mít užitek obyčejní lidé. Je taky třeba pamatovat na to, že některé nemovitosti budou naopak peníze potřebovat - na rozsáhlé opravy a údržbu.

Tvrzení, že je nesmyslné dávat peníze na církevní sbírku, tedy považuji za zcestné. A jsem ráda, že si to myslí i statisíce dalších lidí. Alespoň plné kasičky tomu nasvědčují. A kde letos skončí jejich obsah? Nu, a teď přichází na řadu ona zmiňovaná víra - pevně věřme, že se peníze dostanou k těm, kteří je moc potřebují.