Ivana Šuláková: Zemský ráj v hospodě u piva
Od posledního státního svátku věnovaného boji za svobodu a demokracii uběhl další rok. Někteří nostalgicky vzpomínají, jak před 24 lety cinkali klíči na náměstích, jiní nadávají na vše, co se jim nelíbí, další si říkají, že za rok... možná...
Když se psal 17. listopad 1939, kdy nacisté vytáhli proti českým studentům, nebyla jsem ještě na světě. Ani při Sametové revoluci 1989 jsem necinkala klíči na náměstí. Seděla jsem doma s ani ne měsíčním miminem v náručí a s otevřenou pusou poslouchala Svobodou Evropu.
Vzpomínám si taky, že jsem tenkrát brečela. V mých slzách se mísily snad všechny možné důvody k pláči: pocity strachu, štěstí, očekávání, radosti, příslibu něčeho lepšího... A to už ani nemluvím o tom, co všechno se mi tehdy honilo hlavou. Jedna myšlenka ale dominovala - víra v lepší budoucnost: budu moci konečně studovat, psát o čem chci, cestovat, věřit tomu, co říkají mocní tohoto národa.
Mnohé se mi opravdu splnilo, jiné ne. Hlavně ta víra v mocné tohoto národa mi nějak chybí a od 17. listopadu 1989 jí mám stále méně. Za oněch 24 let přitom celá jedna generace lidí umřela, jiná zestárla, další se narodila.
Uběhlo i dost času na to, aby dospěli i ti, kteří přišli na svět už v demokratické zemi, nezatížení minulostí. Právě od nich bych čekala, že budou chtít tuhle zemi budovat s plným nasazením, bez ohledu na dřívější stranické knížky, estébácké seznamy, omezení cestovat, poznávat...
Skutečnost je ale jiná. Kde jsou ti Mejstříkové, Pánkové, Chaunové...? Ať se rozhlížím, jak chci, přirozené mladé vůdce, kteří by se chopili otěží a udělali v této zemi pořádek, prostě nevidím. Zato dvacetiletých kecálistů, kteří vedou pomyslné vítězné bitvy u piva, můžeme vidět v každé hospodě až příliš mnoho.
Ostatně, když se zaposloucháte do textu písničky Tomáše Kluse "Pánubohu do oken", musíte mu dát společně se mnou zapravdu: „...Přes to všechno, co lid v tom kraji zažívá, probíhaj všechny nepokoje v pajzlu u piva ..." Jak výmluvné, co říkáte! Zemský ráj to napohled opravdu není.
A tak si myslím, že možná nastal ten správný čas na to, abychom začali přemýšlet i o nové české hymně. Mám totiž neodbytný pocit, že tenhle Klusův text, tolikrát ohraný ve všech rádiích i televizích, vypovídá o reálném stavu českého národa mnohem lépe, než Tylovsko-Škroupovská "Fidlovačka". I když se mi to vůbec, ale vůbec nelíbí. Vám ano?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
