Ivana Šuláková: Živá Ostrava

Jsem letitý sportovní fanda, i když některé disciplíny mám raději než ty ostatní. K oněm ostatním patří i hokej, který je teď nejen v Ostravě a Praze na předních příčkách popularity.

A proč právě hokej nepatří k mým vyvoleným? Důvodů je více, ale ten zásadní je až moc praktický. Nemám dobrý zrak, a tak mám problém vidět to, oč na ledě vlastně jde - třípalcový černý kotouček zvaný puk. Je pro mě prostě příliš malý na to, abych ho viděla, natož stačila na ledové ploše sledovat.

Bez ohledu na můj vlažný vztah k hokeji ale rozhodně sleduji vše, co s ním souvisí. Nemohla jsem si tedy nevšimnout, že právě díky němu Ostrava opět ožila.

Zatímco mimo období šampionátu o víkendu nepotkáte v centru tohoto města skoro ani živáčka, teď můžete mít problém sehnat volné místo pro rodinný oběd, nebo jen tak pro krátký relax u kávy či sklenice piva.

A to není všechno. Můžete si tu poklábosit rusky, polsky, německy, anglicky a užít si i půvabnou slovenštinu, která z našich běžných životů pomalu mizí.

Ostrava je prostě opět plná lidí a to mě těší! Je rozesmátá, plná očekávání a chuti do života. I v notoricky známé Stodolní ulici se hokejoví fanoušci chovají jako přátelé, kteří se po letech sešli u jednoho stolu, spolu fandí, spolu popíjejí a spolu si užívají bez ohledu na to, jestli patří k vítězi nebo poraženému.

Když tudy den co den procházím cestou z práce, mám konečně pocit, že se tady něco děje. Současně mi nedělá dobře pomyšlení, že už za pár dnů nebudu muset o místo v mé oblíbené kavárně ani trochu bojovat.