Ivana Šuláková: Ztracená

I když mám ráda nové trendy ulehčující mou práci, jsem člověk poněkud konzervativní. A právě proto jsem se úspěšně bránila novému mobilnímu telefonu. Můj starý mi docela stačil: uměl telefonovat, posílat esemesky, fotit i natáčet video a nechyběla mu ani paměť na hromadu kontaktů, které pořád potřebuji.

Měl jen jednu, z mého pohledu, docela zásadní chybu - byl jen na jednu SIM kartu. Čili, zjednodušeně řečeno, když jsem chtěla využívat dvě karty dvou různých operátorů, musela jsem je neustále přendávat.

Později problém vyřešilo nošení dvou přístrojů, ale jak jistě uznáte, je to poněkud nepraktické. Vůbec přitom neřeším fakt, že jsem zcela pravidelně zapomínala jeden z nich doma.

Nejvíce mě rozčilovalo, že jsem při vytrvalém vyzvánění volajícího jako na potvoru vždycky z tašky vylovila ten mobil, který byl zrovna zticha.

Přesto jsem odmítala nový, který je schopen obsloužit obě SIM karty najednou. Důvod je prostý. Všechny přístroje s potřebnou výbavou jsou totiž dotykové a této technologii já prostě nehovím.

Nicméně, stala se tragédie - jeden z mých mobilů odešel do věčných lovišť, a tak jsem nepohrdla dárkem, který přišel v pravou chvíli - zcela novým. Je krásný, bez škrábanců, s moderními službami i designem a také duální - tedy na dvě SIMky.

Jenže, je také dotykový. Přesně takový, jaký jsem ani trochu nechtěla. A proč vám to vůbec říkám?

Ode dne, kdy jsem jej začala používat, se pohybuji mimo realitu: neslyším nové vyzvánění, na které jsem si zatím nezvykla. Omylem vypínám hovory neboť se dotýkám ploch, které bych měla ignorovat. A pak zase nereaguji na volající, protože trochu déle přemýšlím, kam mám vlastně na tom velkém displeji sáhnout.

Esemesku posílám napopáté a často pak nedorazí ani jedna. A taky nemohu najít polovinu kontaktů, které jsem doposud tak bedlivě schraňovala. A to už vůbec nemluvím o tom, že mě asi brzy odpojí od elektřiny, protože nejsem schopna, jako doposud, zaplatit mobilem inkaso. Prostě, jsem offline.

Ve všem tom zmatku mě uklidňuje jeden fakt. Tahle malá elektronická věcička má GPS a tak mám aspoň jistotu, že když už jsem se ztratila ve světe elektronickém, v tom reálném to nehrozí. Prý si teď v mobilu najdu skvělé mapy Česka, Moravskoslezského kraje i mé krásné rodné Opavy. Zabloudit tedy nemohu a když přeci jen, tak mě podle GPS zachránci najdou.

Jen ještě musím zjistit, na co že to mám vlastně sáhnout, abych chytrou mapu v dotykáči vůbec objevila.