Jablunkovská pohoda

Pamatuji si, když někdy před lety běžel v televizi takový zvláštní pořad. Nějaký, rádoby psychotronik, se snažil prostřednictvím obrazovky přenášet pozitivní energii na diváky. I když jeho působení nemělo dlouhého trvání přiznám se, že i já jsem jeho koulení očima a zvláštní výklad rád sledoval. Sice to na mě nikdy nepůsobilo, ale alespoň jsem neměl výčitky z toho, že bych pro svou duševní rovnováhu nedělal vůbec nic. Shodou okolností jsem si na onu prapodivnou televizní terapii vzpomněl před pár dny, když jsem poprvé ve svém životě navštívil Jablunkov.

Ve městě se totiž konal folklórní festival a já na něj vyrazil služebně. Jen co jsem vystoupil z auta před městským parkem, ze kterého se už z dálky ozývalo juchání a lidová hudba, ovanul mě velmi příjemný pocit. Najednou, přestože nejsem obdivovatelem lidovek a všeho kolem, jsem chtěl být při tom. Možná stohlavý dav postávajících u pódia mě jen přinutil přiblížit se ještě víc a tak jsem se dostal do kotle neuvěřitelně šťastných lidí, které spojoval ušlechtilý zájem. Uznávání tradic našich předků a radost z toho, že se i v dnešní době o ně někdo stále zajímá. Můj slastný zážitek vyvrcholil, když mě organizátoři skvělé podívané pozvali na místní specialitu. Podomácku pečený, tvarohový koláč sypaný vlašskými ořechy, zalitými medem. Na rovinu přiznávám, kdybych nemusel ještě ten den zpátky do Ostravy, tak zůstávám v Jablunkově.