Jak dlouho ještě?

Ještě před dvěma týdny bych byl za blázna, kdybych jásal nad tím, že se nějaký kopec nepohybuje. Že se doširoka daleka neozývá praskání kmenů a čvachtání ujíždějícího jílu. Dnes to tak není. Horní Bludovice u Havířova oznámily, že se čtvrt kilometru břehu Lučiny přestalo valit do koryta, což by mohlo mít v opačném případě pro celou vesnici nedozírné následky. Až mě bylo bludovického starosty líto, když tak seděl za stolem obsypaným geologickými nákresy, výpočty a schématy vysokého napětí v místech půdního sesuvu. Jeho oddechnutí ale záhy ochromily prognózy vývoje počasí. Další tuny vody mohou totiž udělat s naším krajem prakticky cokoliv. Začetl jsem se do jedné internetové diskuse, kde často bývají bezservítkové výměny názorů na téma Čechy versus Morava a Slezsko nemluvě. Jeden zarytý individualista, který zřejmě nikdy neopustil Václavské náměstí, napsal jednoduchou větu: „Moravo, je to nefér, já vím.“ Hydrometeoodborníci mohou stokrát ujišťovat, že sice jsme kdesi za průměrem vývoje počasí, ale nenormální to není, my tady v blátivém království to prostě musíme vidět jinak. V tomto dalším týdnu, kdy jsou mnozí z nás stále nechtěnými bezdomovci, si přejme jediné: Ať už ve zprávách nemusíme mluvit o sesuvech, ať otevíráme hlavní zpravodajské relace reportážemi z jarmarků anebo zahajování staveb nových hrází proti velké vodě. Je to peklo a jsme v tom všichni, ale jak dlouho ještě?