Jako doma...

17. duben 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Posledních několik dnů se v našem regionu opravdu vydařilo. Tedy, přinejmenším, co se počasí týče. Rtuť teploměru ukazovala místy až dvacet stupňů a lidé se vystavovali sálajícímu sluníčku, jak jen nejvíce mohli. Využili k tomu i uplynulého víkendu. Alespoň ti, kteří nemuseli do práce. Sobota, byť pracovní, se náramně vyvedla i autorce poznámky.

  • Jako
    doma...
    " style="">
    Jako
    doma...
    " style="">
    Jako
    doma...
0:00
/
0:00

První jarní dny pro mě byly hodně náročné. Podařilo se mi totiž sloužit více než dva týdny v kuse, bez jediného dne volna. Určitě uznáte, že při dalších povinnostech, které musí žena zvládat ještě v domácnostech, šlo o docela slušnou řádku dnů. Poslední pracovní den před volnou nedělí mě čekal uplynulou sobotu.

Naplánovala jsem si cestu do Bělé. Bydlí tam totiž naši věrní posluchači Mirka a Milan Dornovi. Pozvali mě k sobě domů, abych u nich mohla natočit další díl našich rozhlasových Dobrůtek, tedy pořadu, ve kterém je hlavním tématem vaření a pečení. Ale abych byla přesná, já jsem Dornovým natáčení nabídla a oni mě s mým návrhem prostě nevyhodili.

Přestože jsem se v sobotu po poledni při cestě autem na Hlučínsko cítila po dlouhé službě opravdu na hranici svých sil, všechno se nakonec ukázalo v úplně jiném světle. Půvabný domek na kraji Bělé byl úžasnou oázou pohody. Stejně jako společnost paní Dornové, její maminky a jejích čtyř chlapů. Strávila jsem u nich s mikrofonem v ruce celé čtyři hodiny. Nakonec jsme stačili nejen natočit další díly rozhlasových Dobrůtek (mimochodem budou o dobrotách z listového těsta), ale také posedět u kávy a skvělých zákusků a popovídat si o spoustě věcí, které nás v životě těší či trápí. Vlastně jsem se cítila, jako doma - u mých rodičů.

Prostě, tento jarní den se vyvedl nad mé očekávání. A nebylo to kvůli sálajícímu jarnímu sluníčku, či pocitu, že nemusím spěchat. Bylo to kvůli lidem, se kterými jsem tento čas strávila. A tak mi dovolte, milí Dornovi, abych vám touto cestou poděkovala za moc pěkné sobotní odpoledne. Takže se budu těšit, někdy brzy, třeba u našich rozhlasových Dobrůtek, opět naslyšenou!