Je to správný krok?

Nepořádek, vymlácená okna, prokopnuté vchodové dveře, chybějící okapy a hemžení dětí, u kterých nikdy nevíte, co od nich můžete vlastně čekat. S tím se pravidelně setkávám, když natáčím v lokalitách, které odborníci nazývají jako sociálně vyloučené a pro které se už dávno vžil výraz ghetto. V Ostravě jich je hned několik. Třeba právě v Hrušově, který spadá pod Slezskou Ostravu. Rozumím tomu, když tamní radnice říká, že například s obyvateli Riegerovy ulice je kříž. Že něco opraví a za pár dní, aby začínali znovu. Pořád dokola. A účty už se počítají na miliony. Rozhodnutí šéfů městského obvodu domy prodat, mi ale správné nepřijde. Současní nájemníci nikdy nevytvoří družstvo, nevezmou si bankovní úvěry, své střechy nad hlavou nekoupí a neopraví. Naopak přijde nějaká realitní kancelář, domy odkoupí a za pár měsíců většinu nájemníků pošle na ulici. Z hlediska práva oprávněně. Protože už teď jsou neplatiči a není pravděpodobné, že by svůj přístup změnili. Co s těmi lidmi ale bude? Zkušenosti z jiných míst ukazují, že se prostě nastěhují k příbuzným. A tak se situace vyhrotí zase v jiných lokalitách. Není to tak dávno, co si právě starosta Slezské Ostravy stěžoval na Bohumín, který vůči neplatičům a problémovým lidem vyhlásil politiku nulové tolerance. Ostravskému obvodu se nelíbilo, že se lidé stěhují ze sousedního města ke svým příbuzným třeba právě do Hrušova. O to víc mě rozhodnutí radnice překvapilo. Nějak se z něj vytratila tehdy požadovaná odpovědnost.