Jiný úhel pohledu

16. květen 2005
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Češi už jsou zase nejlepší hokejisté na světě. Včera ve finále mistrovství světa zdolali Kanadu. Statisíce lidí si včera v hospodách, na náměstích mohli zakřičet své oblíbené: Mistři! O tom, kolik naši hráči dělají pro českou hrdost, jak na rozdíl od politiků dokáží tmelit národ, se po každém úspěchu jakéhokoli kolektivního sportu mluvilo více než dost. Silvie Mikulcová vám teď ve své poznámce nabízí jiný úhel pohledu.

0:00
/
0:00

Sporťák ze mne nikdy nebude. Tak bych s nadsázkou ohodnotila sama sebe. Určitě mi odpustíte, když opráším svou historku z loňského šampionátu. Ono totiž není se čím chlubit, ale přijde mi, že moje velká hrubka ilustruje můj vztah k hokeji obecně. Vloni se mi při našem pravidelném magazínu Lapačka, který jsme vysílali z ostravské části šampionátu a který byl z mé strany hlavně o střípcích a drbech ze zákulisí, podařilo poplést státy. Prostě se mi v hlavě ve chvíli živého vstupu, kdy jsem neviděla na ukazatele, popletly dresy. Tenkrát jsem prostě nechala Slováky vyhrát nad Švédy, přestože hráli s Ukrajinou. Co k tomu dodat? Snad jen to, že mi tehdy přišlo několik esemesek, jestli jsem prý vůbec na tom zápase byla, protože v televizi zcela určitě hrálo jiné mužstvo. Podobné omyly někteří kolegové vtipálkové neodpouštějí. Letos se na šampionátu střetlo právě Švédsko s Ukrajinou. A hádejte, jaká zpráva mi na mobil přišla tentokrát. Stálo v ní něco v tom smyslu: pusť si televizi, dobrá instruktáž! To by sis neměla nechat ujít!

Inu, kozel zahradníkem. Do sobotního večera jsem se chvástala tím, že hokeji rozumím. Tedy v mém pojetí: vím, že se hraje na ledě s hokejkami a pukem, kolik je za normální situace hráčů na ploše, v některých velmi zřetelných situacích poznám offside, občas uhádnu i gesto rozhodčího, zato ale přesně dokážu posoudit faul na hráče, kterému fandím.

A proč říkám, že jsem si to myslela do soboty? Krátce před desátou hodinou večerní jsem vstupovala do vysílání jedné ze stanic Českého rozhlasu. Mým úkolem bylo popsat, jaká je v Ostravě atmosféra, jestli lidé souboj o účast ve finále sledují a tak. Pochopitelně jsem měla také zhodnotit, jaký se tady tipuje výsledek. A ze mě vypadlo asi toto: "Lidé tady v Ostravě, se kterými sleduji fotbal já, věří, že naši hokejisté do finále postoupí. Skóre podle nich bude 3:2. Pochopitelně ve prospěch našeho týmu."

Uznejte, v tomto případě, se otřepané klišé - i mistr tesař se někdy utne rozhodně nehodí. Jen tak na okraj, esemesky už nechodí mi, škodolibí kolegové si je posílají raději jen mezi sebou.

autor: mik
Spustit audio