Jízdenku, prosím!

Nejezdím načerno. Ne, že bych byla tak důsledná v dodržování zásad. Nemám na to prostě žaludek. Představa, že jsem vystavena veřejnému pranýřování kvůli neoznačené jízdence se mi totiž vůbec nelíbí. Navíc zastávám názor, že veřejná doprava je služba jako každá jiná a má se za ni zaplatit. V obchodě si přeci taky nedáte do tašky chleba a neodejdete bez zaplacení!

Je ale celá řada lidí, kteří cestování hromadnou dopravou načerno provozují téměř jako vrcholový sport. Dokonce se veřejně chlubí tím, jak dlouho už Dopravní podnik podvádějí a kolik revizorů obelstili svými naoko zkroušenými a provinilými pohledy. Provozovatelé veřejné dopravy proti nim zatím účinnou zbraň nenašli. A tak stále tu a tam potkáváme v tramvajích, autobusech i trolejbusech revizory.

Někdy ale takové setkání může být hodně zajímavé. Jako tuhle. O předložení jízdenky v tramvaji mě požádal Róm. Nebyl to žádný podvodník, ale řádný zaměstnanec Dopravního podniku Ostrava, který spolu se svým kolegou pátral po cestujících bez jízdenky. Hned mi hlavou blesklo spojení ČERNÝ REVIZOR NA ČERNÉ PASAŽÉRY!

Ne, nehledejte za tím nic co by zavánělo rasovou nesnášenlivostí. Jsem pro! Je mi úplně jedno jaké barvy pleti jsou strážci veřejného pořádku, policisté, nebo třeba revizoři. Hlavně že budou mít stejný metr na všechny. A věřte mi, že kdyby mě při jízdě na černo přistihl třeba právě tento snědý revizor, styděla bych se snad ještě o něco více.

Možná je to proto, že v minulosti bývali právě Rómové často označováni za ty, kteří sousedům kradou slepice. Doba pokročila. Slepice krade kdekdo. Ale někteří Rómové už je také hlídají.