Jména

Karel Čapek kdysi řekl, že není nic staršího, než včerejší noviny. V čase elektronických médií by se s jistou nadsázkou dalo říci, že stará je už ta zpráva, která právě odezněla v rádiu či v televizi. Informace prostě devalvují, stejně jako novináři, v roli jejich producentů. Jen si přiznejte, kolik tvůrců různých článků vám skutečně utkví v paměti a kolik jiných pro vás zůstává bezejmennými!

Některá novinářská jména ale anonymními být nemohou a neztrácejí na ceně ani během času. Spíše naopak. Novinářů s velkým "N" totiž není příliš mnoho, a tak jejich jména uvíznou v prostoru stejně jako jména jiných významných tvůrců. Patřil k nim bezesporu i Miroslav Jelínek - žurnalista a dlouholetý předseda Syndikátu novinářů České republiky, který před pár dny odešel do novinářského nebe.

Do mé paměti se nesmazatelně zapsal nejen jako zásadový muž, který musel kvůli svému přesvědčení na dlouhou dobu opustit svou milovanou práci, ale i jako seriózní autor řady novinářských statí, zakladatel nové polistopadové novinářské organizace i neúnavný bojovník za práva žurnalistů, v poslední době hlavně jako odpůrce a iniciátor protestu proti tzv. náhubkovému zákonu.

Mirek Jelínek už do novin psát nebude, už si nepřipne na klopu saka symbolický protestní odznáček proti náhubkovému zákonu. Bude mi v tomto mediálním světě chybět jako kolega i jako člověk. Je mi nesmírnou ctí, že jsem mohla, byť jen pár let, po jeho boku pracovat a poučit se z jeho umění nadhledu, píle i poctivého přístupu ke všemu, co dělal. A ač mi je v tuto chvíli z jeho náhlého odchodu smutno, věřím, že jeho oběti nevyjdou naplano. A jestli k tomu budu moci přispět i já, učiním tak ráda a s náležitou hrdostí.