Jméno jako znamení

24. březen 2005
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Určitě znáte několik Slováků, Poláků, pár Němců, Rakušanů, ve škole jste se možná setkali s několika Rusy nebo Kubánci, denně potkáváte Vietnamce. Přestože to navenek působí, že jsme otevření a kosmopolitní, o většině národů vlastně nic nevíme. Známe je jen zprostředkovaně a předem si stavíme ochranné hráze. Zbytečně se tím ochuzujeme o poznání.

0:00
/
0:00

Setkání s cizí kulturou je vždy přínosné. Dozvíte se něco o jiných zvycích a tradicích, ochutnáte pokrmy v kombinacích, které by vás normálně nenapadly, necháte se unášet hudbou, na niž vaše uši nejsou zvyklé, obdivujete barevnost a ornamentálnost. Taky se vám může podařit překonat předsudky a přesvědčit se, že příslušníci národa, o němž se dozvídáte jen kusé informace z televizního zpravodajství a který vám připadá jako pohanská smečka hrdlořezů, jsou normální příjemní usměvaví lidé se stejnými starostmi a radostmi, jaké máte vy sami.

Takovým přínosem pro mě bylo setkání s uprchlíky, kteří žijí v pobytových zařízeních v Moravskoslezském kraji. Lidé, kteří museli opustit své rodiny, domov, aby hledali pomoc a zapouštěli kořeny na jiném konci světa. V kuchyňce havířovské základní školy seděli u jednoho stolu, dorozumívali se, jak se dalo, uždibovali z kořeněných pochoutek a byli pyšní na své děti, které zatím v tělocvičně spřádaly boj ve vybíjené.

Mezi všemi těmi příběhy, které jsem útržkovitě vyslechla, mě zaujal osud jednoho Iráčana. Vystudoval v někdejším Československu, vrátil se domů a pak musel utéct. Teď se postupně setkává s dalšími členy své rodiny a rád by založil rodinu novou. Sedáme si ke stolu a on mi vysvětluje, co všechno stojí v cestě normálnímu životu. Nakonec, jako pomyslnou třešinku na dortu, si nechává problémy se jménem. V Iráku je zvykem, že muž nosí kromě svého křestního jména i jméno svého otce a dědečka a ještě k tomu příjmení. Můj nový známý má ještě jedno jméno navíc - celkem tedy pět položek v jedné kolonce. Řekli byste, že pokud jsou na tento systém zvyklí, neměl by je zaskočit. Zaskočil ale úřední orgány. V kolonce jméno totiž není tolik místa, a tak irácký uprchlík žije doma jako někdo jiný než v zahraničí. Jak je to možné? Jednoduchým úředním úkonem - jeho příjmení se už do pasu nevešlo. Ale co, na jméně přece tolik nezáleží. Člověku z takzvaně znepřátelené země nakonec stejně nezbývá, než čekat na rozhodnutí jiných úředníků.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.