Kalendář

Přiznám se, že nepatřím právě k milovníkům studené části roku. Letošní nádherný podzim mi pomohl, aby se mi její příchod dařilo úspěšně a dlouhodobě ignorovat. Kalendář, kterému zbývá do konce už jen několik listů, mi ale uštědřil nepříjemné probuzení. V tu ránu jsem si všimnul, že se to kolem mě hemží adventními věnci, že na každém sloupu už visí barevné žárovky a že na náměstí náhle přibyly nějaké jehličnany. Teplota, která se dosud držela v rekordních výškách, přála mému podzimnímu spánku a já se teď vyrovnávám s tuhou realitou. Moje nálada na chvíli spadla, stejně jako ten sloupec u Celsiových stupňů. Zkuste v tomto depresivním rozpoložení vzpomínat, kam jste před řadou měsíců odložili zimní obuv, svetry a bundu. Možná vás to rozehřeje, ale rozhodně nenaladí. Ten zapomenutý advent je navíc v naší rodině velice náročné období. Nejde v něm totiž jen o Vánoce a konec roku. Shodou zvláštních okolností slaví většina z nás v prosinci i narozeniny. To jsou sice příjemné akce, ale přípravy na poslední chvíli z nich dělají poměrně napínavou záležitost. I když to tak možná vypadá, to poslední, co bych po ránu chtěl, je přenášet na vás svou rozmrzelou náladu. Chci vás jen varovat pro případ, že se i váš kalendář vymknul kontrole.