Kapří pomsta

Znáte to. Dva dny před Štědrým dnem máte ruce od tašek vytahané až ke kotníkům, doma pořád něco chybí a v tu nejméně vhodnou chvíli dojde polohrubá mouka a co si počít s rybou bez citrónu. Tak jsem asi po desáté vyrazil směrem k velkoprodejním velkoregálům, kde byli snad všichni lidi z města. A při té vzácné příležitosti jsem si vystál milou frontičku a domů odnášel baculatého čiperného kapříka. V jedné ruce tři igelitky a ve druhé hned čtyři. Zamkl jsem auto a představoval jsem si, jak asi za minutu a půl odemknu dveře od bytu a mé nakupovací utrpení skončí. Jenže to jsem neměl ani tušení, že to pravé peklo teprve přijde. Kapr v tašce se totiž rozhodl se mnou bojovat...

Mrsknul sebou tak mocně, že protrhl dno nepříliš pevné igelitové tašky. Bohužel právě v okamžiku, kdy jsem přecházel silnici a snažil se vyhýbat kalužím špinavé zimní směsi posypového materiálu a všeho ostatního. No nespadl kapr právě tam??

Zdánlivě banální situace se stala záležitostí zoufalou. Obětoval jsem tašky s nákupem a položil je na silnici. Kapr plácal ploutvemi a snažil se utíkat směrem na Olomouc. Třikrát se mi vysmeknul z dlaní a já se slizkýma rukama vypadal jako nová vánoční atrakce pro okolí. Postříkaný a černý jsem byl úplně všude, nejvíce v obličeji a na bundě! Lov pokračoval několik dalších nekonečných minut.

Polapeného načernalého kapra jsem dal do tašky k mouce a jako voják po třicetileté válce jsem se ploužil k domovu. Děti nechápaly, že to divné je tatínek, který byl jen a pouze na nákupu a má žena s úsměvem prohlásila, že by ještě potřebovala zajít pro zeleninu do polévky...

Vánoce mám opravdu rád. Vždyť ty další jsou až za 12 měsíců...