Kateřina Daňková: Cestovní horečka

Dovolená byla pro mě odjakživa synonymem pro relax a pohodu bez jakýchkoliv rušivých elementů. Je poměrně jedno, kde si užívám volna, ale podvědomě cítím, že nejvíc mému naturelu vyhovuje klasický kýčovitý vzorec: Moře + pláž + hotel minimálně s polopenzí.

Co se nevydařilo loni, zapadlo do mých rovnic letos, a tak se u mě roztočil kolotoč příprav. Míra jejich urputnosti, když už jsme u té matematiky, se rovnala době, která uplynula od mého posledního pobytu u moře. Takže hotový Saigon.

Původně jsem sice počítala s tím, že seženu zájezd typu last moment s odletem nejpozději do dvou dnů, ale s postupem času děkuji vyšší internetové prozřetelnosti, že mi přinesla do cesty nabídku s mnohem delší časovou prodlevou.

Začalo to celkem nenápadně. Ale od nevinného přemýšlení, co budu vlastně potřebovat, byla příliš tenká hranice k vytváření nesmyslně dlouhého seznamu věcí. Tři dny před odletem přišlo na řadu nakupování, což mi zcela neplánovaně zabralo celé tři dny a citelně ukrojilo z doby, kterou jsem měla vyhrazenou jen a pouze na práci.

Abych totiž mohla s klidným svědomím odcestovat, bylo třeba mimo jiné napsat například ještě tuhle poznámku. Asi vám nemusím říkat, že vznikala v noci před odjezdem, vedle mě nesbalené komínky s oblečením a na stole silná káva.

Pocit z toho všeho mám ale dobrý, protože letos se mi už nestane jedno velké faux pas, které provázelo moji poslední dovolenou. Tehdy jsem si na cestu do Chorvatska zapomněla vzít pas a spoléhajíc na svůj občanský průkaz jsem se na hranicích málem rozbrečela, když celníci zjistili, že je dva měsíce neplatný.

Nakonec mě do země pustili, ale celou dobu pobytu jsem trnula, jak to uhraju při zpáteční cestě u Slovinců. Kupodivu moje tragikomedie měla šťastné finále a já jsem si z toho odnesla pořádnou lekci. A tak i když jsem letos prožila cestovní horečku, v jednom jsem si zachovala dokonale chladnou hlavu. Pas byl sbalený jako první.