Katherine Priddy & Sierra Ferrell: Lovkyně s knírem, která se snaží přežít

Britská písničkářka Katherine Priddy prý touží po hausbotu, kdy pokaždé, kdyby ji to někde přestalo bavit, pohádala se se sousedy nebo rozešla s přítelem a chtěla od něj utéct co nejdál, by jen zvedla kotvy a s celým domovem odplula. Žádní stěhováci a starosti: jen by posedávala na palubě a mávala nazpět. Něco o tom ví: během posledních let se odstěhovala od rodičů, našla si bydlení jinde a pak znovu vrátila. Druhé album The Pendulum Swing sice prý není úplně jen o stěhování, ale v několika skladbách se domovu nostalgicky věnuje, zpívají na něm členové rodiny a ozývají se zvuky baráku, v němž strávila dětství.

Možná jste Katherine Priddy už někde zaregistrovali, na album pějí chválu snad všichni a pořád ještě relativně neznámou písničkářku vychvalují za pestře a vynalézavě zaranžovaný zvuk skladeb vymezujících se běžnému vnímání britského folku přeskoky do americany a folkrocku. Pro případ, že by se stala opravdu slavnou, už má také dopředu vymyšlenou strategii, jak by před ní utekla. Prý by nosila falešný knír.

Do situace, kdy s ní každý chce mluvit a o albu čte jen samé  pochvalné recenze, se dostala nečekaně. Epíčko Wolf vydala prý jen tak ze zábavy a moc nepřemýšlela, jestli se bude někomu líbit. Moc ji to nevyšlo: folkrocková legenda Richard Thompson v magazínu Mojo uvedl, že nic lepšího v roce 2018 neslyšel a mladou písničkářku sebou vzal na turné. A pak vyjela s Damienem Dempseyem a The Unthanks skupinou, ke které má s použitím smyčců a trumpety místy nejblíž. Snadnost, s jakou Katherine Priddy dokáže sladit osobní lyriku s nezapomenutelnými melodiemi, zaujala také britského folkaře George Boomsmana, se kterým si za doprovodu hvězdného kytaristy Johna Smithe zazpívala milostný countryfolkový duet Ready to Go.

„Rozhodně vím, že budu hrát hudbu až do dne, kdy zemřu a po celou dobu budu snít o Americe, takže to vypadá, že si asi nikdy neodpočinu. Alespoň se u toho ale dozvím, co k životu potřebuji a co ne,“ shrnula svou budoucnost šestatřicetiletá songwriterka Sierra Ferrell, které podle všeho díky albu Trail Of Flowers bude na scéně americany patřit letošní rok. Až tolik totiž dá ostatním práce ho překonat

Na Ameriku nahlíží optikou někoho, kdo prožil mládí s matkou samoživitelkou, toulal se po zemi, přeskakoval z vlaku na vlak, prošel si drogovou závislostí a k rozhřešení došel v muzikantské komunitě. „Hudba se mně stala lékem, a když napíšu píseň a cítím, že by mě mohla vyléčit, vím, že to bude fungovat na ostatní lidi,“ řekla Sierra Ferrell a na albu vypálila hned několik přímočaře léčivých příběhů o životě v konzumní Americe, kde si lidé pořád pletou rozdíl mezi spotřebou a potřebou. „Oblečte děti a nespouštějte psy z očí. Je čas lovu a já jsem lovec, který se snaží přežít,“ zpívá v syrově odpálené skladbě Fox Hunt.

Má prý srdce z old-time music, bluegrassu a country, říká si ale Tornádo gypsy a tím jsou dané její přeskoky k melodickému rocku s elektrickými kytarami a pořádnými ránami do bicích. Tak široké žánrové rozpětí není dnes u dnešní generace nic neobvyklého, ne každý ale vládne tak silným a chameleonským hlasem jako Sierra Ferrell. Albu Trail of Flowers dodala lesk přítomnost spousty hostů, často spoluatotů skladeb a produkce Eddie Speara (Zach Bryan, Brandi Carlile, Chris Stapleton) a Gary Paczosy (Alison Krauss, Gillian Welch).

„Ráda se vracím do dávných časů, abychom pochopili, jak tehdy lidé žili,“ tvrdí Sierra Ferrelle a jiná americká písničkářka Aoife O'Donovan to upřesňuje: „Obě bychom do roku 1920 neměly právo volit.“ Na novém albu All My Friends potom „zápasí s otázkou, co se pro americké ženy od té doby změnilo nebo nezměnilo“. Čerpá z dopisů a projevů legendární sufražetky Carrie Chapman Catt, která se zasloužila o to, aby i americkým ženám bylo umožněno volit.