Kathryn Tickell: Stmívání nad Hadriánovou zdí

Kathryn Tickell & The Darkening
Kathryn Tickell & The Darkening

Pro zvukově unikátní malé dudy z anglického Northumberlandu existuje na světě jediné synonymum: Kathryn Tickell. Doposud skvělá hráčka pořád dokola odpovídala na dotaz, kde vlastně leží Northumberland, s albem Hollowbone ji čeká neméně všetečná otázka: proč překvapivě najednou tolik rocku, syntezátorů a bicích?

Běžné to pro ni není, to určitě ne, s novou kapelou The Darkening (Stmívání) k takovému obratu ale zavelet musela – ano, je v tom Brexit a narůstající nesnášenlivost k rozdílným názorům, ovšem co prý Kathryn registruje s největší nevolí, je opětovná snaha uzavřít se na ostrově před všemi problémy. Symbolika skladby Nemesis nám proto neujde: Kathryn se inspirovala dílem  Mesomedese, řeckého otroka římského císaře Hadriána, tvůrce legendární kamenné zdi,  oddělující  Británii od severních území – jinými slovy, od skotských barbarů. „Žádné zdi nikdy ničemu neprospěly,“ říká Kathryn a dovolává se pomoci Nemesis, řecké bohyně spravedlivé odplaty, trestající  naduté zbohatlíky odvracející se od potřeb obyčejného lidu. Dosaďte si britské (ale i jiné) politiky a vše je jasné.

Doma je Kathryn v hrabství Northumberland; v pověstném severovýchodu Anglie, nárazníkovém pásmu se Skotskem, kde se mluví dialektem Geordie. Venkovský, dodnes řídce obydlený region přeměněný z velké části na přírodní rezervaci, zažil v historii nespočet  anglicko-skotských bitev, náboženských střetů, vzpour proti královské koruně a nájezdů loupeživých band, uchylujících se do divokého kraje před zákonem. V 12. století tady s ohněm a mečem zakládaly na soukromých pozemcích ilegální vesnice, v nichž platilo právo dobyvatele vymáhané drakonickými způsoby. Národnostně smíšené klany proslulé válečnickým uměním a absencí autority k vládcům zromantizoval skotský spisovatel Walter Scott například v románu Rob Roy a další symbol hudby z Northumberlandu – hraniční balady (border ballad) sesbíral v roce 1802 do tří svazků Minstrelsy of The Scottish Border. Kathryn ze sbírky hodně čerpá od roku 1984, kdy vydala první album a vydala se na dráhu ochránkyně tradic Northumberlandu. Založila organizaci Magnetic North East, podporuje mladé hudebníky, v rádiu BBC 3 léta uvádí sledovaný pořad Music Planet a hudební dědictví vkládá také do nahrávek skupin The Penguin Cafe Orchestra, The Chieftains, The Unthanks nebo Stinga. Za to ji královna udělila  Řád britského impéria a anketa BBC Radio 2 Folk Awards vyhlásila hudebníkem roku 2012.  

Unikátní zvuk dud Kathryn Tickell – říká se jim Northumbrian smallpipes – vychází z prostého faktu: melodická píšťala má uzavřený konec, takže když hráč prsty uzavře všechny otvory, na rozdíl od jiných dud naprosto ztichnou. Vzduch do vaku hráč vhání loktem a tři drone píšťaly s ojedinělým prstokladem, související s malou vzdáleností otvorů, stojí za charakteristickým staccato zvukem, v hlasitosti daleko vzdálenému ryku běžných skotských dud.

„Noty musí znít, jako když hrášek vyloupnete z lusku a drone pak  jako bzučení včel,“ řekl prý kdysi Kathryn jeden starý dudák a možná nejkrásněji to slyšíme ve skladbě Lindisfarne, poctě Svatému ostrovu, kam se dostanete pouze jen během odlivu. V tamním klášteře vznikl v 8. století nesmírně vzácný ilustrovaný Evangeliář z Lindisfarne, dílo mnicha Eadfritha napsané před pustošivým vpádem Vikingů.

Název alba Hollowbone vztahuje Kathryn k pohanskému šamanismu, k nádobě spojující pozemský svět s duchovním a ten samý předěl, akorát že mezi minulostí a moderní dobou, syntezátorem, sborovým zpěvem, zelektrifikovanou mandolínou a těžkou rockovou rytmikou, zdůraznila ve skladbě Aboot the Bush.

Co si pamatujeme, má okolo sebe Katryhn, hrající také na housle, asi nejlepší kapelu a tím, že jí vévodí akordeonistka Amy Thatcher s houslistkou Kate Young, síla sborového zpěvu je zajištěna.

Spustit audio

Související