Když chybí konkurence

Mohl bych se zde opřít třeba do Českých drah, do pošty nebo do nadnárodních obchodních řetězců, které chytře zlikvidovaly místní konkurenci a teď si mohou diktovat podmínky. O tom ale mluvit nechci.

Poslední lednový víkend jsme se s rodinou rozhodli strávit na Bílé v Beskydech. Lyže a procházky. Možností, jak se tam vyřádit, je dost. A tak jsme si zarezervovali místa v hotelu. Netřeba ho jmenovat. Není to nutné vzhledem k tomu, kolik jich u sjezdovky s lanovkou najdete. Příjemné bylo, že jsme tam mohli i s pejskem. Což byla ale bohužel asi taky jediná příjemnost na celé věci, jak se ukázalo záhy po příjezdu.

Že vybavení pokojů zažilo minimálně už 80. léta, by ani tak nevadilo, i když více než 600 korun za lůžko a noc by mělo mluvit o maličko jiném standardu. Ale budiž. Cena totiž zahrnovala i polopenzi.

Jak se však ukázalo, i kvalita stravy a stolování byla ve znamení nežádaného retro stylu 80. let. Závodní kantýna nebo školní jídelna? Přemýšlím, kdy a kde jsem naposledy viděl tak ošklivé igelitové ubrusy a nepochopitelné dělení do sektorů - hotel, lyžařské kurzy, ostatní. Ani to neumím pořádně vyjádřit. Ale obsluha se nás ptala, jestli jsme rekreanti. Asi ano...

Také kvalita jídla byla zajímavá a tak nějak podivuhodně odpovídala výše uvedenému prostředí. V Ostravě by vám ale takové jídlo nenabídl ani ten neotrlejší hospodský. Neměl by odvahu. Toliko o večeřích.

Se snídaněmi to bylo možná o maličko lepší, i když označení "švédský stůl" vyznívá dost nepatřičně. Čaj ve várnici mi opět připomněl lyžák a také tábor. Chování paní šéfky pak opět 80. léta. To když zavelela k úklidu zbylých potravin ještě v době, kdy se oficiálně snídalo. Po našem upozornění se nám sice omluvila, příjemné to ale nebylo. Navíc nechápu, proč tam snídaně začínají podávat až ve chvíli, kdy se na sjezdovkách rozjíždějí vleky. Marně v tom hledám smysl.

A stejně tak marně hledám smysl v tom, proč kuchař přestává vařit kolem osmé v restauraci, kde mají otevřeno do půlnoci a večerní lyžování končí v devět. A proč si do žádného z těch hotelových podniků nemůžu vzít psa, kterého mi ubytují. A proč mám pokaždé, když chci do lyžárny, volat obsluhu té lyžárny. A taky proč v pokoji nesvítí všechny žárovky a proč... - A proč tam vlastně jezdit?!

Je to opravdu pokrokový hotel. Jen si jeho provozovatelé nejspíš spletli směr onoho pokroku. Nebo si tak troufají právě proto, že v místě nemají konkurenci?