Když nejde o život

Když nejde o život, tak jde o víte co. Právě psí hovínka ale umí rozdělit obyvatele měst tak, jako máloco. A začíná boj, skoro na život a na smrt. Možná si říkáte, že v dobách ekonomických problémů, rostoucí nezaměstnanosti a závažných kriminálních případů se zabýváme podružným tématem. To ale může říct jen někdo, komu se při ranním kvaltu, například do práce, nestala malá, leč nepříjemná nehoda. Kolikrát si člověk ani nemusí všimnout kam šlape a jeden jediný krok rozhodne o úspěšnosti celé cesty. Jen si to představte, lidi se na vás najednou přestanou usmívat a dávají vám najevo, že se ve vaší přítomnosti necítí zrovna dobře. Na takové schůzce s obchodním partnerem nebo nedej bože při rozhovoru se zaměstnavatelem může jít opravdu o zásadní přešlap.

Pejskaři, kterým je zatěžko sehnout hřbet možná nevědí, že se mohou dostat snadno do křížku s ramenem spravedlnosti, tak jak se to stalo jednomu pánovi v Karviné. Mezi ním a radnicí se rozhořela opravdová válka o principy svobodného kálení. Onen páníček zastával názor, že za peníze, které dá na poplatky za psa se mají o úklid postarat příslušní úředníci. Pes si kálel, kde se mu zachtělo, strážníci rozdávali pokuty, majitel neplatil. A jeho dluh narostl do velikosti jeho dogy. Spor se nakonec vyřešil tak, že chudák pes zemřel. Zásadní pře ale trvá, a tak nám ostatním nezbývá než věřit, že takové šlápnutí do psího lejna alespoň přináší štěstí.