Když se rojí hyeny

Zažila jsem moravské povodně v roce 1997. Sledovala jsem před časem v médiích povodně v Čechách. Cítila jsem s lidmi, kteří přišli o své domovy, majetky, vzpomínky. Stejně tak jsem pohrdala lidi, kteří nevyužili svého postavení, moci a peněz, aby lidem bez střechy nad hlavou pomohli. Říkala jsem si - sobci - jednou se jim to vrátí. Oni nepomohli a jednou někdo nepomůže jim.

Daleko horší jsou ale případy lidského hyenismu. Že vám tato slova připadají až příliš tvrdá? Ne, nejsou tvrdá, ani vzdáleně totiž nemohou vystihnout chování lidí, kteří těží z lidského neštěstí. Neuběhlo ani několik dnů od chvíle, kdy se velká voda rozlila po velké části naší republiky a už jsou tu zas - hyeny v lidské podobě. Včera jsem je potkala před hlavním ostravským nádražím. Žena držela jakousi amatérsky vyrobenou kasičku z kartonu s nápisem PŘISPĚJTE NA OBĚTI POVODNÍ a její společník zastavoval kolemjdoucí s upozorněním na sbírku.

Nevím, jestli někoho skutečně oklamali. Po dobu asi pěti minut, kdy jsem je měla na očích, nedostali ani korunu. Když ale zjistili, že se stali objektem mého zájmu, sbalili fidlátka a odkráčeli bůhví kam. Už jsem ani nestačila dojít k 50 metrů vzdálené policejní služebně a na podezřelou dvojici upozornit. A tak jsem se nedočkala ani onoho dobrého pocitu, že jsem udělala maximum pro to, aby se takové lidské hyeny nezakously do nějakého dalšího šťavnatého sousta. Nezbývá tedy než abych se o svou zážitek podělila s vámi, posluchači a dodala:

Nedejte se napálit takovými podvodníky! Nedejte jim šanci! Budou tady vždycky, ale záleží jen na vás, jestli jim umožníte vydělávat na neštěstí druhých.