Když ujedou nervy

Omluvám se, neznámé slečně z chodby ekonomické fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě. Minulý týden jsem tam točila reportáž o novém oboru - tedy ekonomické žurnalistice, která se tam bude od září studovat. Paní profesorka nám s kolegyní z ČTK vyprávěla, že obor otevírají, protože si myslí, že novináři neumějí lidem srozumitelně podávat složitá ekonomická témata a občas i chybují. Rozhodla jsem se, že mezi studenty klasické ekonomie natočím anketu, ať mi prásknou, kde kolegové říkají nesmysly. Vesměs jsem uspěla, až na jednu výjimku. Narazila jsem u jedné dívky. Na mou otázku, jestli zaznamenala chybu v některé reportáži v jakémkoli médiu, jednoduše odpověděla: "Nezlobte se, ale já se o dění vůbec nezajímám. Nečtu noviny, nesleduji televizi ani rozhlas." V tu chvíli jsem profesionálně pochybila. Svůj názor jsem si měla nechat pro sebe a poděkovat jí. Jenže pod dojmem svých strastí a starostí jsem vybuchla a neodpustila si štiplavou poznámku, že zcela jistě bude výborná ekonomka, když se o nic nezajímá... Měla jsem toho na jazyku mnohem více, jenže mě duchapřítomně odtáhla kolegyně z už dříve zmiňované agentury, která měla obavy, že studentku umlátím mikrofonem. Milá slečno, opakuji, omlouvám se, to jsem neměla. Možná přece jen nežijete ve skleněném zámku, jen jste třeba měla strach z mikrofonu, to se stává.