Kino Elektra

Kdysi to byla nemocniční pokladna a v roce 1927 tady poprvé promítači vyzkoušeli akustiku. Kino Elektra je symbolem menšinových žánrů a nevšední zážitky, často navzdory režimu, nabízel dokonce i Klub přátel sovětského filmu. I s nástupem multiplexů a popcornové revoluce si opavská Elektra udržela typické skřípání sedadel, nevídané sloupy přímo v hledišti a koupit si tady vstupenku znamenalo prostě a jednoduše - jít do biografu, ve kterém se zastavil čas. Vzpomínám si na unikátní tlumočení některých filmů člověkem sedícím v hledišti s baterkou v ruce, na nezapomenutelnou lehce zatuchlou vůni starých nátěrů. Elektru vyhledával především stálý okruh lidí, i když i ten postupně řídl. Tržní prostředí pak udělalo své a ruku na srdce, nemá příliš smysl tady plakat nad rozlitým mlékem. Prostě dala spousta lidí přednost velkopromítárnám a malé kino tím odsoudila k zániku, což se právě teď stalo. Všechny prostory se stanou součástí sousední polikliniky a tradici by mělo převzít poslední funkční kino v Opavě - velké, poněkud zchátralé a strohé kino Mír. Symbolickou a smutnou tečkou za provozem Elektry bude poslední nasazený film - jmenuje se Bio ráj a je to nostalgický příběh starého promítače ve stárnoucím kině s Philipem Noiretem. Věřím, že tato projekce, po které se plátno schová naposledy, bude velkou chvilkou pro každého. Kdysi byla v Opavě čtyři kina - Mír, Elektra, Odboj a Beseda. Bohužel si můžeme zase jedno jméno přeškrtnout.