Kličkování mezi exkrementy

Jsou situace v životě, které, když nechceme vidět, tak prostě zavřeme oči. V tomto případě by se nám to ale vůbec nemuselo vyplatit. Obleva na chodnících zanechala tu a tam ještě zbytky kluzké ledové hmoty. S tou si příroda brzy sama poradí. Horší jsou nesourodé kupky škváry a hrubého posypu, na kterých se dá při troše nepozornosti také docela snadno vymknout kotník. Co je ale více než otravné a rozčilující, jsou psí hovínka, která po svých mazlíčcích na ulicích bezohledně zanechali jejich majitelé. Najdete je málem na každém rohu, před obytnými domy i obchody, v parcích i na parkovištích. Jistě, psi za to nemohou, mohou za to lidé. Ti, kteří jsou lhostejní a líní, a kazí tak reputaci pejskařům, kteří se starají a po svých pejscích uklízejí. To je totiž normální a slušné chování. Pokud se rozhodnu nechat někoho vstoupit do svého života, připoutat jej k sobě, zkrátka pořídit si psa, mám taky povinnost se o něj postarat. Dát mu péči a lásku, nakrmit ho, ale taky svým rozhodnutím a životem se zvířetem ve městě neobtěžovat ostatní. Vím, o čem mluvím, protože chodím takřka denně centrem Ostravy, ale také částí Poruby s rozlehlým parkem, jako stvořeným pro venčení psů. Takže se mi už párkrát stalo, že jsem si domů na botě přinesla opravdu moc nepěkný prezent. Věřte, že drhnutí takto špinavých bot vám hodně pokazí večer.

Vím, že světem hýbou fatálnější věci než jsou neuklizená psí hovínka, ale život můžeme vylepšovat i každodenními maličkostmi. Když jsem se posledně zeptala neposlušného páníčka před naším domem, proč si po svém psu neuklidí, odbyl mě se slovy, že až to budou dělat všichni, tak on taky. V tu chvíli jsem si sice pomyslela – to je ale demagog, chudák jeho pes. Ale věřím, že na každého jednou dojde. A když ne samo, tak třeba nějakou pěkně tučnou pokutou od městského policisty. Doufám, že i oni vidí, jak ostravské ulice a prostranství nevábně vypadají.