Knížky

Lidé prý čtou stále méně. Ne že by kniha byla přímo na vymření, ale fakt je, že většina dnešních děti by si mnohem raději vystála frontu na podpis svého mediální idolu nebo na nový model mobilu či jiné moderní vychytávky než na novou knížku. Ale není nic horšího než házet všechny do jednoho pytle a bezhlavě zevšeobecňovat. Stále totiž existují i děti, které čtou. A to hodně a rády. A často také proto, že to vidí doma. Je pro ně normální vidět rodiče nebo sourozence číst si, je normální si o knížkách povídat, chodit si je půjčovat, nebo občas nějakou koupit, těšit se na ně jako na dárek k vánocům nebo narozeninám. Takových rodin znám spoustu. Na druhou stranu ale skutečně potkávám lidi, pro které je kniha přežitek, děti, které nepřečetly do konce ani jednu knížku a četba jim připadá jako nesmyslně namáhavá a nudná záležitost. Před pár dny jsem natáčela s dětmi v ostravské knihovně a odnesla si rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem potkala prvňáčky, kteří poté, co byli slavnostně pasování na čtenáře a uvedeni do království knih si je lačně prohlíželi a vybírali. Na druhé straně sedmileté děti, kterým doma nikdo nečetl a nečte. Cituji jejich odpovědi – jedna maminka nemá čas, další vaří nebo uklízí, tatínek se dívá na televizi, nebo je v práci… Na prvňáčky, kteří se teprve učí číst, si společnou chvilku nestihnou udělat. A docela dětem věřím, protože se na jiném místě přiznávají i samotní rodiče. Na webových stránkách celonárodní kampaně s názvem Celé Česko čte dětem v anketě na otázku – Čtete doma dětem? odpovídá, že NE téměř 70 procent z více než dvou tisíc lidí. Takže, prosím vás, rodičové, zkuste s tím něco udělat, dokud je čas a vaše děti jsou skutečně ještě dětmi a stojí o vaši přítomnost. Podle psychologů četba knih nejen rozvíjí vědomosti, jazyk a představivost, ale učí také myšlení a schopnosti vcítit se do druhých lidí. A to se vašim dětem v životě bude určitě hodit.